Hasiči

Druhá polovina 19. století přinesla značné uvolnění národního života v českých zemích. Pád Bachova absolutismu v srpnu 1895, zapříčiněný porážkou rakouských vojsk v Horní Itálii a vydání tzv. Říjnového diplomu roku 1860 způsobily aktivizaci boje za historická práva jednotlivých zemí habsburské monarchie.

Začaly vznikat kulturní a společenské organizace, zakládaly se besedy, čtenářské spolky, kulturní organizace. V roce 1862 byla založena tělovýchovná organizace Sokol. V menších městech a na vesnicích vznikaly ochotnické divadelní spolky.

Významnou roli v národně - společenském životě českého venkova měly i hasičské spolky, které v tomto druhém půlstoletí vznikaly.

Jako první dobrovolný hasičský sbor je na našem území historicky doložen sbor ve Velvarech u Prahy roku 1864.

Prvenství na Moravě náleží hasičskému sboru v nedalekém Velkém Meziříčí, který byl založen nadšeným pracovníkem Titem Krškou v roce 1871. Nebývalý růst lze pozorovat v zakládání dobrovolných hasičských spolků v poslední čtvrtině 19. století. Význam těchto dobrovolných organizací však nebyl jen kulturní a společenský, značnou roli zde hrála i jejich funkce ekonomická, protože svou činností zachraňovaly i velké hodnoty materiální.

Ochrana před požáry byla organizována už mnohem dříve, snad záhy poté, kdy vznikaly první sídlištní celky na našem území a to především středověká města. Městské rady rozdělovaly povinnosti při vypuknutí požáru městským cechům, ba i jednotlivým občanům. Postupem doby se rozvíjela i organizace požární ochrany a boj proti požárům.

Každoročně vznikaly desítky nových sborů. Mezi těmi, které vznikly v roce 1883, byl i Dobrovolný sbor hasičský v Osové Bítýšce.

Historii sboru dobrovolných hasičů v Osové Bítýšce můžeme celkem dobře sledovat, protože se zachovalo dost materiálů, které činností spolku vznikly. Jsou většinou vedeny od roku 1893. O jejich vznik se tehdy postaral náčelník sboru, učitel Vincenc Broža. Tyto knihy jsou dodnes v majetku místních hasičů.

O založení hasičského spolku bylo jednáno už v roce 1882. Bezprostředním důvodem tohoto jednání byl snad velký požár, který vypukl 24. srpna 1880 a pohltil celou řadu domků na dolním konci obce. Škoda byla tehdy značná, protože shořely i stodoly naplněné sklizenou úrodou. Zásahu se tehdy velmi zdatně zúčastnil hasičský sbor z Křižanova. Snad právě možnost vidět hasiče v akci zavdala některým občanům podnět k úvahám o založení podobné organizace i v naší obci.

Stanovy vypracoval V. Kořista a představenstvo Osové Bítýšky v čele se starostou M. Kubíčkem je schválilo na svém zasedání 29. dubna 1883. V obecní radě tehdy zasedli i Emilián Czeppl, důchodní čili výběrčí daní na Osovém a velký podporovatel nového sboru, dále rolníci Tomáš Komínek a Antonín Trojánek.

Ti pamatovali na nově vznikající hasičský sbor menšími finančními částkami, ale díky absenci větších finančních darů finanční bylo zajištění sboru největším problémem. Ani sbírka uspořádaná po obci příliš nevynesla, a tak byli zakladatelé odkázáni především na podporovatele - mecenáše. Jména těchto mecenášů nacházíme proto na čelných místech zápisů v nejstarších spolkových knihách. Můžeme mezi nimi najít „Jeho Veličenstvo císaře pána Františka Josefa I.", který se ale příliš mnoho nevyznamenal a daroval sboru 50 zlatých. Stejnou sumu daroval i přispívající člen důstojný pán Jan Nedoma, konsistorní rada. Hrabě Jindřich z Haugwitzů daroval už roku 1882 značnou částku 200 zlatých. Prostředníkem mezi Osovským hrabětem a sborem byl první starosta sboru Emilián Czeppl.

Prvním náčelníkem a jednatelem v jedné osobě byl učitel Vincenc Kořista.

Smysl, cíl a účel spolku nám přiblíží nahlédnutí do původních stanov:

§1 stanov vytyčuje tento účel:

„Účel jednoty této jest spořádané spoluúčinkování při nebezpečenství ohně, by zachráněn byl život i majetek občanův."

Další paragrafy stanoví, jakých prostředků má být k dosažení tohoto cíle použito (tělocvik, přednášky a besedy, zábavy veřejné, nákup knih a časopisů).

Členstvo bylo rozděleno na činné, přispívající a čestné. Dále jsou uvedena organizační opatření, práva a povinnosti členů, poučení o výboru, valné hromadě a další ustanovení. Jednací řeč ve sboru je česká, heslo „Spojenými silami " a znakem jednoty sv. Florián, jehož obraz můžeme skutečně najít na pozdějším razítku a praporu.

V letech 1883 až 1890 byla pod kostelem postavena menší budova, zbrojnice, která zůstala beze změny až do válečné doby.

Na stejném místě stojí dodnes, je však modernizována. Přímých zpráv z prvního desetiletí činnosti hasičské jednoty se zachovalo málo. Většinou jsme informováni až ze zápisů V. Broži, který je zaznamenal od svých současníků.

Už v prvním roce existence hasičského spolku byl pořádán výlet do lesíčka U sýpek, který byl velmi zdařilý a na který přijeli i hasiči z Náměště nad Oslavou. Kromě tohoto červencového výletu byla uspořádána taneční zábava v hospodě „Na Horní". Sbor se také zúčastnil svěcení praporu křižanovského sboru. 8.srpna byla potom vyslána delegace na všeobecný hasičský sjezd do Slavkova. Schůze byly nejdříve pořádány v hostincích, později ve školní budově.

V roce 1891 byl předán prapor i našemu sboru. Svěcení praporu se účastnily i sousední sbory. Od této doby prapor nechyběl při žádné oficiální příležitosti. K nim patřila zejména účast na těchto církevních slavnostech:

• čestná stráž v kostele u „Božího hrobu" o Velikonocích,
• průvody „vzkříšení" a „Božího těla",
• účast na bohoslužbách při narozeninách císaře a jeho manželky
• slavné bohoslužby na sv. Floriána (začátkem května)
• účast na bohoslužbách a jmeninách pana faráře
• a samozřejmě účast na pohřbech členů sboru a jejich nejbližších příbuzných.0

Od roku 1896 byly pravidelně držívány žňové hlídky. O rok později byly pořízeny slavnostní „čamarovité kabáty".

Výzbroj sboru byla z počátku jednoduchá a pozůstávala z příručních stříkaček „berlovek", oceněných v roce 1893 na 18 zlatých. Postupně se materiální situace sboru zlepšovala. Roku 1895 měl sbor novou jedno proudní stříkačku na pérech v ceně 1.000 zlatých, starou stříkačku v ceně 100 zlatých, žebříky, naviják, hadice, koše a jiné v ceně 1.138 zlatých. Asi v roce 1900 byla zakoupena nová stříkačka pro koňské spřežení, kterou sbor dodnes vlastní jako cennou historickou památku.

Pořádání zábav a každoročních výletů do lesíčka u Sýpek, od roku 1907 pak do lesíčka směrem na Ořechov, se stalo nejen tradicí, ale i finanční nutností. Hojně byly navštěvovány i výlety sousedních sborů a jejich plesy. Od roku 1891 se zúčastňovali zástupci sborů sjezdů velkomeziříčské župy č. XIX. Župa tehdy měla devět sborů.

Do činnosti sboru zasáhla nemilosrdně válka 1914 až 1918. Téměř polovina členů odešla na fronty a činnost sboru ochabovala. O válečných událostech se dokumenty hasičského sboru nijak nezmiňují. Jen v roce 1916 bylo projednáváno odevzdání měděných a mosazných součástek na válečné účely.

Ani vznik Československého státu se neodráží v jednání sboru nějak mimořádně. Až v zápisech z roku 1919 je zdůrazněno, že se hasiči mají starat o pořádek v obci, protože nahrazují brannou moc. Výzva k účasti na boji proti Maďarské republice rad nebyla akceptována.

Roku 1922 byla při sboru ustanovena zdravotní hlídka - „samaritánská stráž". Téhož roku se objevily první návrhy na motorizaci stříkačky.

Poválečné plesy jsou střídavě pořádány ve všech hostincích. Členové rozhodli, že se nebudou korporativně zúčastňovat církevních oslav.

V roce 1927 si pořídil sbor novou motorovou stříkačku. Jako protihodnota je dána stará stříkačka z roku 1887 a doplaceno 29.000 Kč. Po opravě zbrojnice byla stříkačka slavnostně vysvěcena.

Roku 1928 si sbor pořídil nové kulisy a začal hrát divadelní představení. Hrávala se pravidelně až tři představení ročně.

Ne vždy se setkávala dobrovolná činnost sboru s porozuměním ostatních organizací v obci. V zápisech ze schůzových jednání se setkáváme s projednáváním zesměšňování sboru (v roce 1931). Pisatel hanopisu byl donucen odvolat svá nepravdivá tvrzení v oblastním tisku.

Urážlivý článek ve Velkomeziříčsku zavdal dokonce podnět k úvahám, zda by neměl být sbor rozpuštěn. Celou záležitost se však podařilo urovnat zásahem župních funkcionářů.

Tíživá hospodářská situace třicátých let se odráží i v návrhu, aby byla vybudována vodní nádrž na potoku pod transformátorem; navrhuje se, aby ji vybudovali nezaměstnaní.

Zhoršená politická situace se projevila i v tom, že v přednáškové činnosti se objevují stále častěji přednášky s problematikou protiletecké obrany. V krizovém roce první republiky (1938) věnoval sbor 50 Kč na obranu státu a pro členy jsou objednány protiplynové masky.

Ani první léta okupace neznamenala přerušení spolkové a kulturní činnosti. Byly zakoupeny židle a vybavení sálu „Na Horní hospodě" a bylo zrestaurováno jeviště.

Taneční zábavy byly nahrazeny koncerty a zábavami. Hasiči vykonávali také pravidelně protipožární hlídky v sokolovně, kde se hraje kino. Schůzová činnost koncem druhé světové války ochabovala a velmi polevovala i činnosti ostatní.

Po osvobození v roce 1945 se sešli hasiči až 28. května na mimořádné schůzi. Zúčastnili se také slavnostního pohřbu obětí velkomeziříčské tragedie pana Karla Kříže, dlouholetého vzdělavatele sboru, a pana Prokeše.

Pro zlepšení výzbroje chtěli hasiči získat nákladní automobil značky Tatra, který by zůstal v obci. Tato snaha je realizována v roce 1950, kdy hasičský sbor získal pro svou potřebu nákladní automobil značky Steyer, který byl v roce 1971 vyřazen. V roce 1947 pořídil sbor se Sokolem a Československým svazem mládeže dřevěný parket, který je pak půjčován i do okolních obcí.

Také rok 1948 zasáhl do dalšího vývoje sboru. Začalo se pracovat podle plánu, větší péče byla věnována politické úrovni sboru. Byly organizovány první brigády na úklid skladiště, byly započaty úpravy parčíku pod skladištěm- sbor nakoupil kamenné obrubníky a brigádnicky je uložil do země kolem parku.

Začátkem padesátých let se znovu oživil problém protipožárních nádrží. Sbor i MNV se k tomuto tématu vracejí několikrát. Ke konečnému řešení však nedochází. Buď chybí finance, nebo chuť, nebo se objeví jiné překážky. Konečné řešení problému přinesla až léta sedmdesátá, kdy byla obec připojena na vodovod a vybudování nádrží se stalo bezpředmětným.

Od roku 1950 byl sbor dotován z prostředku Místního národního výboru, který hradil výzbroj, nákup hadic i pohonných hmot. Členové sboru sbírali v roce 1951 léčivé byliny a od léta téhož roku stavěly zdravotní hlídky k Závodu míru, pokud jeho trasa vedla naší obcí. Dokončovalo se kladení obrubníků a sbor se účastnil oslav Prvního máje ve Velké Bíteši (z počátku v uniformách, později s ostatními občany z obce).

V roce 1953 byla brigádnicky provedena přestavba zbrojnice. Celkem bylo na této akci odpracováno 675 hodin. Poprvé se výroční schůze konala za přítomnosti zástupců MNV, TJ Sokol a Národní fronty.

V druhé polovině padesátých let se dobře dařila práce družstvu žen. V roce 1956 byla dána do užívání renovovaná zbrojnice a zakoupena dvoukolová motorová stříkačka DS 16, která sloužila do roku 1975. Tato slavnost se musela již obejít bez bohoslužeb, bylo provedeno jen požární cvičení.

Byl také zakoupen pro dramatický sbor gramofon. Členové se hojně zúčastnili brigád na opravě cest a obecních prostranství.

V roce 1957 došlo k nesrovnalostem mezi sborem a Sokolem kvůli pořádání zábav. Od tohoto roku se také obě organizace v pořádání zábav střídají. Rovněž v tomto roce dostal sbor nové auto značka Tatra 805 (speciál), které sloužilo až do roku 1983.

Od roku 1958 přispíval sbor několik let na provoz mateřské školy, jejímž se stal patronem.

V roce 1961 byly velice úspěšné pionýrské protipožární žňové hlídky, které obsadily při okresním hodnocení 1. místo. Od tohoto roku se jednalo o vybudování kameninového parketu pod požární zbrojnicí. Každoročně jsou prováděny prohlídky komínů a půd s následujícími dohlídkami, zda byly odstraněny zjištěné závady.

Požárníci pomáhali MNV při všech pracích v akci „Z", čistili obecní studny. Na rok 1963 připadlo také 80. výročí založení sboru. Bylo oslaveno mohutnou pouťovou zábavou. TJ Sokol bylo zapůjčeno 1.500 Kč na stavební úpravy sokolovny. Kameninový parket pro taneční zábavy byl vybudován v roce 1965. Vydatnou mechanizační pomoc poskytlo JZD. Členové odpracovali při celé akci 873 hodin.

Koncem šedesátých let činnost sboru poněkud ochabovala. Schůze byly konány nepravidelně, projevovaly se rozpory s MNV. Plánované práce se prodlužovaly a odkládaly. Činnost sboru se zlepšila až po omlazení výboru. První větší akcí bylo vybudování sociálního zařízení u zbrojnice.

Stožár na sirénu a sušák hadic byly zakoupeny roku 1971, ale instalovány byly až v roce 1976. Omlazené vedení požárníků si „vyjasnilo" v letech 1974 - 1975 i poměr k MNV V roce 1976 dostali požárníci novou dvoukolovou moderní stříkačku PPS 12, která sloužila do roku 1984, kdy byla předána do Skřinářova.

Dále byla upravena zbrojnice a v roce 1977 vybudováno pevné oplocení obou parčíků pod zbrojnicí; obec tak získala dva pěkné parky a odpadlo pracné oplocování parketu o pouťových zábavách.

Byla také úspěšně obnoven práce s mládeží. Družstvo mladých požárníků dosáhlo pěkných úspěchů v požární soutěži „Plamen". V roce 1976 vypomohli požárníci při zavlažování polí JZD. Zlepšená práce se projevila i úspěchy na okrskových cvičeních.

Požárníci vypomáhali JZD při sezónních pracích, prováděli sběr železného šrotu a pokračovali v patronátní činnosti nad místní mateřskou školou, kde odpracovali řadu brigádnických hodin při různých úpravách.

V roce 1979 byl také dokončen u parketu přístěnek pro hudbu, při kterém bylo odpracováno 1:240 hodin včetně zavedení vodovodu a položení kanalizace.

V roce 1983 dostali požárníci darem od České státní pojišťovny nový požární vůz Avia 30 speciál v hodnotě 168.700 Kč.

Tento rok byl jubilejní, vždyť přicházely oslavy již sta let od založení sboru v Osové Bítýšce. Tato oslava byla spojená s velkým požárním cvičením, taneční zábavou a vydáním brožurky o činnosti hasičů.

U příležitosti tohoto výročí byla také zrenovována koněspřežná stříkačka z roku 1900. Také bylo vybudováno elektrické osvětlení uvnitř areálu a byla provedena rekonstrukce elektroinstalace. Techniku požárníci doplňovali i v dalších letech; v roce 1984 byl zakoupen vůz Žuk (valník s plachtou), a tak se nemusela na přepravu materiálu používat Avie.

Náklady na jeho pořízení činily 5.965,60 Kč. V témže roce předali místní hasiči stříkačku PS 12 sboru ze Skřinářova.

Nové vybavení schůzové místnosti bylo zakoupeno v roce 1985. V následujícím roce byly pořízeny stoly a lavice na parket. V letech 1987 a 1990 byly provedeny menší opravy na Avii a Žuku. Akumulační kamna byla pořízena v roce 1988, spolu s pokladnami na kulturní akce. V příštím roce byla zakoupena hudební skříň. Na Žuku byla v roce 1991 provedena velká oprava. Od sboru z Velkého Meziříčí získali hasiči výsuvný pojízdný žebřík, který si svépomocně opravili.

V témže roce byla vybudována rampa na vydávání jídla u kuchyně. PS 12 byla vybavena startováním přes Avii. V roce 1993 byl prodán Žuk a zrušen požární žebřík pro nevyhovující stav.

V roce 1992 byla provedena rozsáhlá rekonstrukce hasičské zbrojnice. Při ní byla stržena stará střecha a stropy, položeny panelové stropy a na nich postaven střech nová s hliníkovým plechem a střešními okny.

Nový, svěží vzhled dostala zbrojnice v roce 1994, kdy se opět brigádnicky zbudovala nová omítka a byly dány nové plastové rýny. V roce 1995 přibyla navíc nová a poloautomatická stahovatelná garážová vrata a zhotovila se mezistěna, která umožnila lepší uskladnění hasičské výzbroje a výstroje. K tomu všemu je nutné přičíst i pravidelnou mravenčí práci na údržbě automobilů a hasičských stříkaček PS 12 a PS 8 a ostatní hasičské výzbroje.

Stavební práce 1996 byly ve znamení brigádnické opravy montážní jámy. Také byly na zakázku zhotoveny točité schody na půdu a brigádnicky byl opraven regál pro uskladnění hasičské výzbroje a výstroje.

Za financování všech těchto akcí náleží dík obecnímu řadu.

Mimo to každý rok probíhaly práce na údržbě hasičské zbrojnice a přilehlého parku. V roce 1996 navázali hasiči na přerušenou tradici pořádání hasičského plesu a rok předtím uspořádali opět po krátké pauze tradiční ostatky.

Nebyly to však jediné obnovené tradice. Mezi další patřilo to, že jsme po několika letech v roce 1996 opět v naší obci uspořádali okrskové cvičení spojené s tanečním večerem.

Dále pořádali tradiční Jakubské poutě, taneční zábavy, poznávací zájezdy, zájezdy do divadel a také se zúčastnili hasičských cvičení a výjezdů k ohňům v blízkém okolí i místech vzdálených.

Kulturní život sboru byl již od počátků velmi bohatý. Stal se nedílnou součástí kulturního života obce a byl důležitým činitelem při vytváření jejího dnešního kulturního profilu. Sbor byl ve svých začátcích důležitým faktorem národně uvědomovacím, i když se ve vypjatých a nebezpečných dobách nijak nehazardovalo.

Největší kulturně společenskou událostí v prvních letech sboru býval „výlet". Byla to v podstatě taneční zábava v přírodě. V prvních letech býval pořádán v háječku u Sýpek, od roku 1907 v lesíku ve směru na Ořechov. Taneční zábavy bývaly pořádány střídavě v obou hospodách několikrát ročně. Členové se zúčastňovali i „výletů" sousedních sborů a stejně tak i jejich tanečních zábav.

Hasiči drželi čestné stráže u „Božího hrobu" a zúčastňovali se církevních slavností. Po roce 1918 byla účast na těchto oslavách individuální. Do této doby byly oslavovány i narozeniny císaře, čestných členů sboru a například i místních farářů.

V roce 1897 byl sboru slavnostně předán prapor. Svěcení nové školy v roce 1893 se sbor již účastnil pod tímto novým praporem. V této době měl také sbor své odbočky v Březí a v Níhově. Obě se později osamostatnily a vznikly v nich nové sbory.

Od roku 1897 se o zábavách na začátku roku hovoří jako o plesích. Ty byly konány ve vyzdobených hostincích, občané na ně byli zváni pozvánkami a na plesích byly vždy také tomboly.

Na schůzích sboru byly zpočátku konány časté přednášky s tematikou hasičskou, literární a dějepisnou.

V roce 1899 byly v místnosti u hasičského skladiště vystaveny časopisy čtenářského spolku Čech, který tam i dvakrát týdně míval své besedy. Tradice četby a odebírání společných časopisů u sboru pokračovala prakticky až do 1. světové války.

Pravidelně bylo oslavováno založení sboru, i když ne vždy je uvedeno jakým způsobem. Tak například 20. výročí je připomenuto jen předáním diplomu hraběti Haugwitzovi, 25. výročí oslaveno výletem, další výročí až do 50. nebyla slavena. Padesáté výročí pak bylo oslaveno župním sjezdem a zábavou. Nejasné jsou záznamy z roku 1951, kdy se nejdříve hovoří o 65. výročí a potom o 70. výročí, které bylo oslaveno poplachovým cvičením za přítomnosti zástupců kraje a okresu. Obojí je zřejmě nesprávné, protože v roce 1951 uplynulo do založení sboru 68 let. V roce 1967 je vzpomenuto 85. výročí založení sboru opět jen slavnostní schůzí, protože okrskové cvičení a mše nebyly povoleny. Oslavy 90. výročí založení byly konány,ale v předchozích letech činnost sboru ochabla. Na slavnostní schůzi byli vyznamenáni nejstarší členové sboru. V červnu byl pak uspořádána zábava na parketu „Pod lipami".

Během první světové války nebylo na kulturní akce a zábavy ani času ani chuti. Nevíme také, jak hasiči reagovali v roce 1918 na vznik ČSR, protože zápisy z tohoto roku jsou velmi stručné. V roce 1919 bylo rozhodnuto nezúčastňovat se korporativně církevních slavností. Poprvé je také slavena pouť a martinské hody. Členové se zúčastnili v uniformách sokolského veřejného cvičení v obci. Tento fakt mohl být základním kamenem dobré spolupráce obou organizací v obci. Žel nebylo tomu tak a v pozdějších obdobích stály obě organizace často ostře proti sobě

Významný, mezníkem v kulturním životě sboru je rok 1924. Tehdy byl zvolen vzdělavatelem sboru pan Karel Kříž, vzdělaný obchodník se širokým, pokrokově orientovaným rozhledem. Jeho příchodem začala éra hasičského divadla. Už v roce 1925 se hrála divadelní představení Z českých mlýnů a Maryša, v roce 1926 - Lumpáci, 1927 - K. H. Borovský, 1929 - Jiráskova Vejnarka, 1930 - Staročeské posvícení dědy Moravce, 1931 - Kořenovský grunt, 1935 - Hana Harcová. V divadelní činnosti bylo pokračováno i za okupace pod vedením p. Gustava Jurka i jiných. Po roce 1945 se zabývali intenzívně divadelní činností pan František Hála a paní Růžena Habánová.

Z dalších her byly hrány; 1940 - Písnička srdce, Světlo jeho očí, 1941 - Jindra, Madlenka z kovárny, 1942 - Zelená krev na záletech, 1943 - Pan prokurista, 1944 - opereta Moravičko milá.

Od osvobození až do roku 1946 byly provedeny hry; Na selském gruntě a Pytlák Mirko. V roce 1947 se hraje Poslední syn, V českém ráji a společně s ČSM opereta Už je u nás jak bejvávalo. V roce 1948 se objevují Svobodovy Směry života. Opereta Bílá cikánka nebyla povolena. V roce 1949 sehráli ochotníci Třetí zvonění, v roce 1952 - Pasekáře. Gorely se hrály v roce 1957, v roce 1958 - Poslední muž a Nikdy, v roce 1959 - Statky-zmatky, 1960 - Sládky, 1962 - pan Měsček obchodníkem, 1964 - Kořeny ve větru a 1965 - Jana. To bylo také poslední divadelní představení.

Divadla se také jezdila hrát do okolních obcí. Hrálo se v Ořechově, Tasově, Jabloňově, Velké Bíteši, na Rudě, ba dokonce i v Jasenici. Ochotníci z těchto obcí zase hrávali svá představení v Osové Bítýšce. Velmi oblíbena byla i silvestrovská představení, protože to se hrávaly různé frašky a jednoaktovky. Tato tradice se udržela v rozmezí let 1929 až 1941. Za okupace byly pořádány koncerty známých hudeb z okolí i z Brna. V roce 1920 byla také založena tradice plesů.

Výlety do lesíku trvaly až do 30. let. Od té doby se také traduje pravidelné střídání pouťových zábav a hodů mezi sborem a Sokolem.

Sbor se zúčastňoval i velkých oblastních výstav jako např. v roce 1893 ve Velkém Meziříčí, Podhorácké výstavy v Tišnově v roce 1927 apod. Byl i při hasičských oslavách a slavnostech u okolních sborů.

Od roku 1931 drželi hasiči čestnou stráž u pomníku padlých na Bílou sobotu, kdy byly vyhlášeny dvě minuty ticha za padlé ve všech válkách. Od roku 1935 do roku 1938 a pak po osvobození do roku 1948 se oslavovaly narozeniny T. G. Masaryka pálením vatry na Šibeníku nebo za sokolovnou.

Pouťové zábavy se stávaly stále honosnějšími, byly na ně sjednávány známé kapely (Starošumavská, Polatova, Valdauf, Kmochova, K. Vacek aj.). Téměř každoročně pořádali hasiči ostatkovou zábavu a maškarní průvod obcí. V posledních letech se velmi oblíbenými staly taneční zábavy na parketu „Pod lipami", pořádané v létě.

Od roku 1957 stavěl sbor několik let zdravotní hlídky ke trati Závodu míru. Začínaly se pořádat zájezdy, nejdříve na automobilové a motocyklové závody do Brna, později na brněnské veletrhy. Od 60. let se konaly vlastivědné zájezdy do různých krajů Moravy, ba i na Slovensko.

V zápisech jsou také časté zmínky o zájezdech do divadel do okolních obcí nebo do Brna. Hasiči se i v 70. a 80. letech aktivně zapojovali do veškeré kulturně politické činnosti v obci. Spolupracují při oslavách MDD, častá byla i spolupráce s pionýrskou organizací a svazem mládeže a to tak, že hasiči vedli několik žákovských družstev, informovali o své práci relacemi v místním rozhlase. Do programu členských schůzí byly zařazovány přednášky, členové sboru se zúčastňovali oslav a akcí v obci.

Po politických změnách, které přišly na konci tohoto století ( 1989 rozpad socialistického tábora), se i nadále aktivně podílejí na tvorbě společenského života (opětovné pořádání plesů, ostatků, pouťových zábav, zájezdů a okrskových cvičení) a to všechno i přes časovou náročnost zejména v době, kdy většina spoluobčanů je nucena z finančních důvodů svůj volný čas věnovat výdělečné činnosti, a tak je každá hodina vloženého času hasičů skutečnou cenností.

V Osové Bítýšce působilo a působí několik společenských a zájmových sdružení či svazů. V našem prostorově limitovaném almanachu připomeneme ve stručnosti dvě sdružení, která jsou počtem členů hned za hasiči a členy Sokola.