Základní škola

První zmínka o zdejší škole činí se r. 1662, kdy nedávno před tím škola nová nákladem kostela hned u hřbitova (na místě nynějším) byla postavena; tenkráte tam chodilo 10 dětí.

K seznámení s nejstarší historií školy opět využijme článku L. Zavadila z Vlastivědy moravské:

„První zmínka o zdejší škole činí se r. 1662, kdy nedávno před tím škola nová nákladem kostela hned u hřbitova (na místě nynějším) byla postavena; tenkráte tam chodilo 10 dětí. R. 1793 byla pak škola tato jako „stará" přestavěna, r. 1887 rozšířena. Jelikož i tento přístavek mnoho nepomohl, vystavěna jest na témž místě r. 1893 nová pětitřídná školní budova jednopatrová. Až do r. 1864 byla zde jedna třída, odtud dvě, od r. 1874 čtyři, r. 1887 stala se škola čtyřtřídnou a r- 1890 pětitřídnou. Když r. 1788, do kteréhož obsahovala zdejší škola i všechny osady farní, zřízena byla samostatná škola ve Březí, přiděleny sem náhradou Jáchymov a Enkenfurt. Ve škole zachovány jsou starší knihy: „Haupt- Protokoll" z r. 1790 a „Schulhausprotokoll" z r. 1833. Staré příjmy učitelovy: renta30 zl., z Osového 1 zl. 36 kr., přirážka od obcí 35 zl., školní plat z I. tř. 1 zl. 34 kr., z II. tř. 2 zl. 21 kr., štola, na čistění školy 10.zl., 12 sáhů dříví.

Po více než dvě století docházelo k rekonstrukcím a dostavbám staré školní budovy, ale nakonec bylo rozhodnuto o stavbě školy nové. V roce 1850 chodilo do školy v Osové Bítýšce 211 žáků.

V roce 1893 byla postavena škola v Osové Bítýšce na náměstíčku a navštěvovalo ji více než čtyři stovky žáků. Školní budova sloužila více než sto let a základy vzdělání dala mnoha stovkám dětí.

Moderní svět s sebou přináší více prostoru pro všestranný rozvoj člověka a s tím jde neoddělitelně ruku v ruce potřeba nové, modernější školy.

Počátkem osmdesátých let se započalo s I.etapou stavby budovy nové školy. Prvním cílem bylo postavení prostor pro 1. až 4. třídu. Toto úsilí bylo stupňováno tím, že stoletá školní budova nemohla poskytnou prostor pro vzdělávání všech žáků, a proto musely být dvě třídy umístěny v sokolovně a dílna praktického vyučování byla zřízena v prostorách mateřské školy. V roce 1988 byla slavnostně otevřena škola, do které mohlo nastoupit 120 dětí.

Jak jsme již psali výše, odpracovali během výstavby občané stovky brigádnických hodin. Hlavně díky jim se dospěla stavba ke zdárnému konci.

Otázka dostavby hlavního pavilonu v II.etapě byla vzhledem k možnostem obce těžko uskutečnitelná. Přesto se obecní zastupitelstvo v roce 1990 rozhodlo zahájit tuto náročnou stavbu, neboť hygienické podmínky ve staré budově, nehledě k estetickým a pedagogickým podmínkám, neodpovídaly moderním požadavkům na výuku.

Po mnoha jednáních, které probíhaly na Okresním úřadě a později na Ministerstvu financí ČR, a díky pochopení a finanční podpoře Ministerstva školství, Ministerstva financí, Okresního úřadu ve Žďáře nad Sázavou se podařilo vedení obce a ředitelství školy získat dotace na II. etapu stavby základní školy.Také rozpočet obce byl podřízen stavbě školy. Přípravné práce byly zahájeny v červenci roku 1993.

Aby byly obě části školy (budova z osmdesátých let měla rovnou střechu) stavebně a esteticky sladěny, byla i nad starší částí zbudována sedlová střecha.

Dalšími venkovními úpravami se podařilo vkusně propojit celý areál, zasazený do klidného prostředí na kraji obce.

Trend, který razilo vedení obce a školy, že děti z vesnice mají právo na stejné podmínky při vzdělávání jako děti z městských moderních škol, vedl k tomu, že plánovaná dostavba musí mít určitou úroveň. Že se to podařilo, můžeme dnes zcela jistě potvrdit. V polovině roku 2000 jsou prostory a zařízení ve škole „jako nové" . To potvrzuje mimo jiné zásadu, že pěkné prostředí vychovává.

V nové přístavbě byly zřízeny čtyři „klasické" učebny, specializované učebny pro výuku chemie, fyziky a pro výuku vaření, jazyková laboratoř, počítačová učebna a prostor pro výuku hudební a pohybové výchovy.

Místo se našlo i pro výuku Základní umělecké školy Velká Bíteš, která zde má své odloučené pracoviště. Žáci mohou v odpoledních hodinách využívat aulu a mají k dispozici jednu menší třídu.

Odborné učebny ve škole jsou maximálně využívány. V každé probíhá denně čtyři hodiny výuka odborných předmětů.

Například v počítačové učebně je 16 počítačů a probíhá zde výuka informatiky jako volitelného předmětu v 8. a 9. ročníku, už od první třídy se zde děti učí základům práce s počítačem a programování. Počítače jsou využívány také ve výuce předmětů jako je český jazyk, matematika, vlastivěda, fyzika, chemie, přírodopis. U dětí jsou oblíbené programy, které jim formou hry, testů a soutěží vštěpují nové informace a prověřují jejich vědomosti. To žáky vede k velké aktivitě.

Počítačové učebny využívají děti i v prázdninách - to je u nás na škole již několik let tradice prázdninových kurzů, kdy děti pracují nejen s počítači, ale věnují se i letním sportům, koupání a hrám.

Stravování dětí, případně zájemců z řad občanů i okolních firem, zajišťuje moderní školní kuchyně se školní jídelnou

Příjemné prostředí školy vede žáky nejen k zachovávání úcty k majetku, ale i ve vzdělávací oblasti dosahují žáci vynikajících výsledků. Jen od roku 1999 obsadili naši žáci osmkrát místo mezi prvními pěti v okresních kolech olympiád a soutěží. Za všechny je třeba zmínit úspěch Ivety Pelánkové, která v roce 2000 obsadila mezi žáky 9. ročníků a odpovídajících ročníků středních škol 1. místo v regionální soutěži (dříve krajském kole) z českého jazyka.

Dostavba školy trvala pět let a vynaložené finanční prostředky činily 37 mil. korun. Po obrovském úsilí všech zúčastněných, jimž patří vřelý dík, chodí děti do školy, která odpovídá požadavkům moderní výuky konce 20. století. A tak nezbývá, než si přát, aby děti - naše budoucnost - se ve škole cítily dobře.

Pokud jste ještě v naší krásné škole nebyli, tak se můžete začíst do slohové práce žákyně 9. B naší školy Sylvy Katolické, která Vás po škole ve své "Vzpomínce"ochotně provede;

Vzpomínka

Sedím za oknem a netrpělivě vyčkávám, kdy konečně přestane pršet. Po okně stékají kapky deště, je mlhavo, zataženo, nikdo by neřekl, že je léto 25. července 2001. Při pomyšlení, že právě dnes, v tomto počasí, mám sraz s mými bývalými spolužáky ze „základky", mi není nějak do smíchu! Pořád prší! Zákon schválnosti!

Je to rok, ale moc dobře si vzpomínám na náš „ rozlučák ".Sice si nepamatuji vše, ale na 100% vím, že přes tísnivý pocit odloučení, rozdělení našeho kolektivu trvajícího devět let, panovala dobrá nálada,možná i radost z toho, že něco končí a něco nového začíná, prostě chuť si tento společný poslední den užít.

Rok chodím na střední školu a už bych se bez přemlouvání vrátila.Vrátila se a prožila dávno skončené.

Každé ráno vstupovat dveřmi, které nás zavedly před zeď oddělující vstupní halu od šaten, jež je pokryta nástěnnou malbou vyjevující podmořský svět. Pamatuji se, že po otevření základní školy, byla tato malba velmi obdivována. Nebylo nikoho, kdo by se na okamžik nezastavil a nepodíval se, o čemže to všichni mluví.

Nalevo, nalevo ... jó, nalevo od vstupních dveří byla aula - místnost ZUŠ - kde se konaly různé výchovné koncerty, vánoční besídky atd. A samozřejmě nesmím zapomenout na hodiny zde strávené hrou na klavír nebo hodinami hudební nauky, které jsem tak ráda absolvovala!

A vedle má být nová tělocvična, ale za mé přítomnosti ještě nebyla hotova. Škoda. Tělocvik zrovna nepatří do skupiny předmětů méně oblíbených. Za nástěnnou malbou byl prostor šaten. „Ta vůně!" Moc živě si vybavuji, jak jsme na každý konec roku měli za úkol, naše oblíbené, čistění zdí.

„Svěží aroma našich bot" vystřídala vůně pocházející z nedaleké učebny rodinné výchovy. Vůně, která dokázala podráždit mnohé hladové žaludky, ale někdy i odradit. Naštěstí tomu nebylo tak často! Tato učebna byla propojena s kabinetem rodinné výchovy. V těsném sousedství se nacházela třída bývalé 9. A.

Na konci chodby byly schody vedoucí do sféry vlivu kuchařek - mimochodem, vaří dobře - a do I. patra. Tam jsme měli třídu minulý rok. Naše oblíbená. Třída, do které ráno nesvítilo sluníčko, což jsme ocenili hlavně v létě, ovšem v zimě to bylo horší.

Odměnou za naše „ utrpení "nám byly zvuky podobající se zpěvu, jež k nám doléhali z hudební výchovy sídlící nad námi, zvláště pak při hodinách matematiky, když jsme psali písemnou práci a náš učitel matematiky vesele odpočítával : „10, 9, 8 ... 4, 3, 2, 1 ...sbíráme!"

V tomto prostoru ohraničeném stále otevřenými dveřmi byl i kabinet zeměpisu a přírodopisu. Za těmito dveřmi, po pravé straně, měli třídu šesťáci. Vedle byli zabydleni učitelé matematiky. A pak následovala třída, která byla, dá se říci, pod neustálým dohledem, jelikož byla úzce propojena s kabinetem matematiky. Nikdo jim nezáviděl. Ani my, protože jsme tento pocit „omezení" nejeden rok pocítili. Minulý rok tam měla třídu 8. B a za nimi 7. třída. Ti už na tom byli o poznání lépe.

No a to je vlastně konec chodby. Až tedy na schody do II. patra a úklidovou místnost. A nalevo,po celé chodbě, byla okna. Ve II. patře ... od základů školy musíte zdolat 86 schodů, než se dostanete do II. patra!

No uznejte, že po ránu, kdy se mnohým teprve rozlepí oči a pohlédnou na svět, je to ,, heroický výkon", vyjít až sem - do druhého patra.

...napravo od schodů se nacházely dveře od počítačové učebny. Řekla bych, že to bylo, je a bude jedno z nejoblíbenějších míst žáků na škole, co se týče vybavení a průběhu vyučovacích hodin. Následující dveře vedou do kabinetu fyziky, který je propojen s učebnou fyziky a chemie. Stejně tak kabinet chemie na druhé straně učebny.

Na konci této chodby je prostorná třída hudební výchovy (kromě obligátního klavíru vybavena kvalitní video i audio technikou. Před "hudebnou" je schodiště, po kterém sejdeme do I. patra před naši bývalou třídu.

Kdybyste se náhodou dostali až do druhého patra a měli možnost podívat se skrze zábradlí dolů - nedoporučuji to však těm, kteří trpí strachem z výšek - zkuste hodit ze shora třeba, třeba ... třeba žvejkačku.

Jednak si tak v praxi ověříte, že zákon gravitace, právě vám vštěpený do hlavy, opravdu funguje a také to, jak pěkně.

Však na to přijdete sami!

A když se vrátíme zpět do vstupní haly, tak napravo má svůj prostor s „výběhem " na chodbu vedoucí do starší budovy pan školník. Jó, a vedle byl - námi nazývaný - FRUKSHOP , malá místnost (původně také vchod ), kde se prodávaly oplatky,fruka, mléko atd. Náš supermarket.

Za rohem bylo WC. Velmi praktické. Neměli jsme to daleko od místa činu! Nalevo byly schody do jídelny a do dílen. A pak tam byla veřejná knihovna. Naproti vchodu do knihovny byl vchod pro učitele spojující I. a II. stupeň. Další dveře napravo vedly ze sborovny, úklidové místnosti, malé hudebny a družiny.

Nalevo byly 1. a 2. třída a školní knihovna. Tato část chodby, která je na celé škole nejtemnější, je zakončena prosklenými dveřmi. Tudy jsme chodili den co den po obědě na povinnou polední siestu před odpoledním vyučováním.

Od venkovní zdi školy nás dělil jen školní byt. Zatím jsme s nimi - sousedy - neměli žádné problémy. Nebyl žádný důvod si stěžovat. Asi také proto, že paní učitelka, která zde bydlí, má pro "siestové chování" nás žáků pochopení. Také jsme odtud mohli vyjít do I. patra prvního stupně.

Zde byl kabinet výtvarné výchovy a dveře ze skromného papírnictví U Pastelky. Dále následovaly dveře ze 3., 5. a 4. třídy. Nalevo byl sklad učebnic, třída 8. A a místnost pro administrativní pracovnici školy. A srdce celé Základní školy Osové Bítýšky, ředitelna. Za ní se nacházela místnost pro zástupce ředitele. Pak se před námi rozprostřel prostor „výtvarného vyžití " a křesla - místo relaxace o velké přestávce (ovšem jen pro prvních pět osob). Potom se prošlo okolo záchodů, sešlo po schodech k „frukshopu ", ke vchodu a „ ADIEU!"

Když bych měla srovnat starou školu s novou, tak ta nová se nedá přehlédnout, jelikož je rozlehlejší, světlejší, nová ve všech ohledech. Taky je prostornější, zajímavější a poutavější jak z hlediska vybavenosti, tak i vyzdobenosti. Tou vyzdobeností mám na mysli to, že by se snad nenašli 4 metry čtverečné, na kterých by nebylo nic z výtvarných prací žáků, díky nimž je škola útulnější a veselejší. Prostě lepší.

A to jsem si zdaleka na všechno nevzpomněla. Toto všechno a mnohé další jsem dostatečně ocenila a uvědomila si, teprve až když jsem přestoupila na střední školu. „Kde sou ty časy!" A vida, přestalo pršet! Tak slučák se nakonec bude konat!

PS: Jó, a ta žvejka. Letěla pěkně, có?

Napsáno dne 26. dubna 2000