Z historických pramenů

První zmínka o Osové Bítýšce

"...Ve stol. XIII. Náležela komendě řádu německých rytířů v Opavě, který ji osazoval svými řádovými kněžími. Jako první farář je znám r. 1266 „pan Kuno" ze Zbraslavi...".

Tato věta z kapitoly Ladislava Zavadila ve Vlastivědě moravské z roku 1900 se objevuje v historických pramenech o Osové Bítýšce i v obecní kronice.

013Přesto se v přehledech měst a obcí objevuje u naší obce letopočet 1349 jako rok, ve kterém je první zmínka o Osové Bítýšce, neboť toto datum lze doložit historickými prameny..

Pokud budeme pátrat v archívech, najdeme také článek o tom, že první zmínka o Osové Bítýšce je před rokem 1300. Následující příspěvek pana Jaroslava Šilhana v 30. čísle Vlastivědy moravské z roku 1978 v kapitole Mistr Jindřich z Osové Bítýšky pojednává o tom, kde hledat první zmínku o Osové Bítýšce a ke kterému datu lze přiřadit první zmínku o obci:

"V moravských listinách poslední čtvrti 13.století přichází několikrát M. Henricus de Vitis. Byl ve "Vitis" plebánem a později byl i kroměřížským kanovníkem.

Wolný jej správně přiřadil k Osové Bítýšce. Do Velké Bíteše se mu nehodil, protože tamější patronát patřil tišnovskému klášteru a protože znal bítešské plebány Giselberta před rokem 1278 a Petra z roku 1294. Tiray ve Vlastivědě moravské klade sice komendu Německých rytířů do Velké Bíteše, připomíná však, že se nověji ona komenda klade do Osové Bítýšky. Snad vlivem Šebánkovým, který v Archívech zrušených klášterů,registr č.207, ztotožnil Vitis z roku 1266 s Velkou Bíteší, mluví pozdější literatura o Mistru Jindřichu z Velké Bíteše. Hosák v "Místních jménech" má doklad o Vitis z roku 1266 u Velké Bíteše, kdežto doklady pro Vitis ze 14.století má správně u Osové Bítýšky. Také Kouřil mluví ještě o Jindřichu z velké Bíteše, i když již předtím má správně Vitis = Osová Bítýška Anna Maria Drabek ve své práci Die Weisen. Při vydání listiny z roku 1266 v novém CDB V č. 478,stejně tak u listin tamže č. 421 a 422 z roku 1264, mají Šebánek-Dušková správně Osovou Bítýšku.

014Nesprávnosti o M. Jindřichu de Vitis shrnuje jedna věta u Šebánka-Duškové, Česká listina doby přemyslovské, SAP 1956, I, str. 153. Autor probírá listiny nižšího duchovního feudála, v nichž se mluví o panovníkově souhlasu s právním pořízením takového feudála, a uvádí mezi jinými tři listiny z roku 1295, přičemž prvým z těchto dokladů "je listina,jíž ustanovuje plebán ve Velké Bíteši, člen řádu Německých rytířů, jiného člena svého řádu svým zástupcem s výslovným souhlasem nejen biskupovým a dokonce papežovým, nýbrž i královým." V poznámce se odvolává na Reg. IV.,č.1902.

Ale M. Jindřich nebyl plebánem ve Velké Bíteši, nebyl členem řádu Německých rytířů, k pronájmu své fary neměl souhlas papežův a králův, biskupský souhlas byl jenom tichý,vyjádřený přivěšením pečeti - a tak není tato listina dokladem pro dokazovanou snahu o panovníkův souhlas. Pravda, listina sice mluví o souhlasu biskupově, králově a papežově, ale s darováním patronátu v Osové Bítýšce řádu Německých rytířů Eliškou Kadoltissou, cf. listiny CDB V č. 421, 322 z roku 1264. Toto darování, jak bylo požadavkem církve, mělo vstoupit v platnost až po smrti současného plebána Jindřicha, kterého Eliška nazývá svým notářem. A v listině o pronájmu fary v Osové Bítýšce roku 1295, Reg. IV, č. 1902, připomíná M.Jindřich de Vitis toto doživotní právo.

015Plyne z toho, že plebán Jindřich v Osové Bítýšce, o němž mluví listina CDB V, 422 k roku 1264, a Mistr Jindřich de Vitis, který 1295 pronajímá prebendu v Osové Bítýšce Německým rytířům, je jedna a tatáž osoba. Je tedy omylem poznámka č. 2 u listiny CDB V,č. 478 z roku 1266, že jméno svědka, blíže neoznačeného plebána v Osové Bítýšce, neznáme. Je to náš M. Jindřich z Osové Bítýšky, doložený tam v letech 1264 -1295, i když se tam asi moc nezdržoval, nýbrž pronajímal faru zástupcům. Proto žádali Němečtí rytíři, kteří byli již přes 30 let majiteli tamějšího patronátu a zatím neměli ze svého práva žádný prospěch, aby M.Jindřich jmenoval svým zástupcem člena Německého řádu. Z toho ovšem plyne, že M. Jindřich členem tohoto řádu nebyl. Kdyby jím byl, už tím měli Němečtí rytíři nějaký prospěch ze svého patronátu, živila by jej prebenda v Osové Bítýšce a nemusela by jej živiti řádová komenda. A kdyby M. Jindřich členem řádu zmíněného byl, mohli mu představení poručit a nemuseli prosit, aby prebendu v Osové Bítýšce jim aspoň pronajal.

Po svědectví v listině Eliška Kadoltissy z r. 1266 je další zpráva o Jindřichovi z osové Bítýšky až 9. 8. 1276, CDM IV, 130, tenkrát je už Mistrem. Počítám, že v období 1266 - 1276 studoval někde v cizině a dosáhl misterského gradu. Dle této listiny má rozhodnout spolu se znojemským děkanem spor mezi louckým opatem a znojemským arcijáhnem, zdržoval se tedy M. Jindřich nejspíš ve Znojmě. To by bylo slabým náznakem, že byl dál notářem Elišky Kadoltissy.

Má tedy Osová Bítýška jako prvé doklady své existence listiny z r. 1264, CDB V, 421, dále listinu CDB V 478 z roku 1266, vydanou v Osové Bítýšce, ovšem i všechny listiny, v nichž přichází M. Jindřich z Osové Bítýšky, jejich přehled podal Kouřil ve zmíněné práci. Nemáme však žádný podklad, že by "Vitis" znamenalo někdy Velkou Bíteš. Ještě počátkem 15. století rozlišují německé zápisy nejstarší městské knihy velkobítešské Vitis =Osová Bítýška a Heinrichs =Velká Bíteš"

Podívejme se zpět do Vlastivědy moravské na počátek historie naší obce očima Ladislava Zavadila, faráře v Osové Bítýšce,který o naší obci napsal stať ve Vlastivědě moravské, II Místopis. Vydáno Musejním spolkem v Brně roku 1900, s.70-78:

"Osová Bytiška byla částí panství Osovského a sdílela s ním všecky osudy. Nyní jest městečkem, jediným v okrese Bítešském.

Do roku 1415 patřilo Osové i s Bytyškou panu Janu Staršímu z Meziříčí.V polovici století 15. byl jeho majitelem „Smil na Osovém". Roku 1530 koupil je Jan z Perštejna a zapsal do zemských desek.Roku 1555 patřilo panu Markvartovi Rájeckému na Mírově,který je však prodal za 15 000zlatých. Roku 1594 bylo opět prodáno za 22 000 zlatých panu Jindřichu Humpoleckému z Rybenska.

Roku 1662 bylo panství rozděleno. Roku 1663 držel zase obě polovice Jan Vít,svobodný pán „Svanenfeld". Roku 1708 bylo prodáno za 75 000 zlatých paní Kateřině,svobodné paní z Valdorfa. Roku 1797 byl jeho majitelem František Kajetán hrabě Chorinský,který je téhož roku prodal hraběcí rodině Haugwitzů."

Vznik názvu obce

016"Jméno městečka Osovské Bítišky jest zdrobnělé jméno z Bíteše. V latinských spisech středověkých O.B. byla prostě nazývána Vitis, později Bítýška a ve XVI. a XVII. Bytyška. Přívlastek Osovská dán byl Bítišce, jednak aby rozeznala se od Bíteše Velké a Bítýšky Veverské, jednak aby náležitost k panství Osovému osvědčila se již jménem; neboť byla Bítýška vždy přední osadou tohoto panství a městečkem již r. 1360. V století XVIII. a nynějším zavládlo říkati a psáti B. „Osová", což není správné; neboť má jméno ukázati vlastnost a musí proto býti přídavné, t. j. Osovská (Tak jako se neříká Nová Ves Rysová - dle hradu Rysova - ale Rýsovská; jest to Nová Ves u Heřmanova)."

Tolik Vlastivěda moravská v roce 1900 o jménu naší obce. Jak se tedy vyvíjel název naší obce po dnešek?

Uvádím jména tak, jak se chronologicky objevují v historické literatuře:

  • 1264 - Vitis (listina darovací)
  • 1349 - Vitis (městečko na panství Osová)
  • 1364 - Bytesska,též Malá Bythezka
  • 1373 - Bythezka
  • 1458 - Osowská Bytesska, později Ossova Biteschka
  • 1460 - Osová Byteška
  • 1493 - Bytessczka
  • 1590 - Bitisska Osowska
  • 1612 - Osowska Bytyska
  • 1674 - Ossowa Bietischka
  • 1718 - Ossowa Bytischka
  • 1751 - Osowa Bitischka
  • 1850 - Ossowa Bitischka,Ossová Bitýška,ale i Bytyška,Bytiška
  • 1872 - Ossova Bitischka,Osová Bytyška
  • 1881 - Osová Bitéška
  • 1885 - Ossowa Bitischka, Osová Bytiška
  • 1906 - Ossowa Bittischka, Osová Bytiška ,Osová Bytyška
  • 1924 - v tomto roce vyšel Lexikon obcí ČSR, ve kterém se objevují oficiální názvy obcí a v něm můžeme najít název naší obce v nynější podobě - Osová Bítýška (obec s osadou Osová),
  • 1940 - 1945 - Ossowa Bittischka (Ossowa)
  • 1945 - Osová Bítýška

Jméno osady Osová se nejprve vyskytuje ve spojeních se jménem šlechtického rodu, pak ve spojením se zámkem a nakonec se název Osová používá pro pojmenování osady:

  • 1329 - de Ossaw/páni z Ronova/
  • 1346 - Ossow
  • 1364 - Ossau
  • 1366 - Ossowy
  • 1447 - z oOssoweho
  • 1463 - z Osového
  • 1481 - na Osowem
  • 1581 - zámek Osowey
  • 1612 - zámek Osowy
  • 1633 - Ossowa
  • 1720 - Osowa
  • 1846 - Ossowa, Osowa
  • 1872 - Ossowa, Osová
  • 1881 - Osové
  • 1924 - Osová
  • 1940 - 1945 - (Ossowa)
  • 1945 - Osová

Jak již bylo uvedeno (viz Vlastivěda Moravská 1900, část II, Bítešský okres - s. 70), název naší obce vznikl zdrobněním slova „Bíteš". Proč se objevuje měkké dlouhé „í" v názvu Bíteš (Bítýška), vysvětluje v knize Bítešské historky a pověsti na s. 67 Jaromír Kotík následovně: „...otcové města nesouhlasili s touto novotou, dokonce vznesli protest, změna měla být s vedením obce projednána, avšak bez úspěchu. Nový tvar s měkkým "í" namísto "y" se v občanské veřejnosti vžíval jen pomalu, v úředním styku šlo o zákonnou normu s okamžitou platností, tj. plus-minus nějaký ten měsíc na pořízení nových razítek a úřední zebezpečení užívání nového znění, takže do poloviny roku 1925 byla změna beze zbytku realizována.

Už nezjistíme, která hlava vymyslila tu opravu pravopisu. Byla nevhodná a přímo nesmyslná. Asi nějaký jazykovědec chtěl v národní horlivosti zatratit vžitý název užívaný za Rakouska-Uherska. A čeho lze zvláště litovat? Slovo „BYTEŠ" s „y" po obojetné souhlásce nelze odvodit a ve školních učebnicích bylo zařazeno do sestavy vyjmenovaných slov „býk, kobyla, babyka....Byteš, Přibyslav". To byla propagace našeho města po českých krajích!"

017Ve Zpravodaji Velké Bíteše z května 2000 můžeme číst příspěvek o názvu naší obce, který napsal Dušan Cendelín a který odvozuje název Bítýška od potoka Bítýšky:

„Osová Bítýška - zeměpisná jména Velkobítešska

V publikaci Místní jména na Moravě a ve Slezsku z roku 1970 Rudolf Šrámek uvádí pro obě Bítýšky (Osovou i Veverskou), že jsou tvořeny přivlastňovací příponou -ka z osobního jména Bíteš (Byteš). V Zeměpisných jménech na Moravě a ve Slezsku z roku 1997 však píše, že jde o zdrobněliny od jména Bíteš.

Poznámka: tento rozpor naznačuje určitou váhavost při posuzování vzniku jména. Jistý vztah mezi Velkou Bíteší a Osovou Bítýškou při vzniku jména, zejména jako zdrobněliny (Bítýška = malá Bíteš), si lze představit. Hůře však vztah ke vzdálené Veverské Bítýšce, která měla zcela jinou historii a mezi níž a Velkou Bíteší je mnoho dalších vesnic. Přesto je výskyt tří jmen, vycházejících ze stejného základu, podivný. Je zde snad možný ještě jeden výklad, který R. Šrámek patrně nepředpokládal.

Prvotní je jméno Bíteš (Byteš). Jeho starobylost v tomto prostoru naznačuje, že šlo o jakési kolonizační centrum postupně osidlovaného kraje. Říčka Bíteší protékající dostala logicky jméno Bítýška. Je tak tvořeno mnoho jmen vodních toků jako: Jasenice - Jasinka, Nedvědice - Nedvědička aj. Na významné staré cestě od královského hradu Veveří do Čech, přes Maršov, Pánov, Osovou, vznikají u brodů přes tuto říčku dvě osady a jejich jména vzniknou zcela přirozeně převzetím jména vodního toku. Pojmenování osady podle vodního toku není běžné, ale příkladů je poměrně dost, zvláště šlo-li o brody na frekventovaných cestách. Jsou to například Jihlava, Opava, Ostrava, Svratka, Svitavy (původně Svitava), ale i nedaleká, malá osada Oslava u brodu přes tuto řeku na cestě od významného, středověkého městečka a hradu Tasova. Stopy této komunikace se dodnes nachází v lese mezi osadou Oslavou a Studnicí. To, že se dnešní říčka, tekoucí Veverskou Bítýškou, jmenuje Bílý potok, nic neznamená. Proměny a posuny jmen vodních toků jsou v historii zcela běžné. Tato varianta vzniku jména Bítýška je stejně pravděpodobná jako obě varianty předchozí. Starou cestu od hradu Veveří a polohy obou Bítýšek u brodů dokládají půdorysy obou městeček, zvláště typické je komunikační, trojúhelníkové náměstíčko u kostela v Osové Bítýšce. Vzniklo ve vidlici cest na Rudu a na Záblatí. Přívlastek Osová byl připojen až v 15. století podle příslušnosti městečka k panství se střediskem na tvrzi Osová."

018To, že název Bítýška vznikl mluvnickým i významovým odvozením ze slova Bíteš (či z některého tvaru tohoto slova), je zcela zřejmé. Otázkou zůstává, zda osada s dochovaným názvem z roku 1364- Bytesska či Malá Bythezka, byla skutečně pojmenována podle říčky protékající Bíteší, či je to zdrobnělina slova Bíteš ve významu malá Bíteš = Bítýška.

Jak se vyvíjel název slova Bíteš podle L.Hosáka a R.Šrámka můžeme číst v jejich publikaci Místní jména na Moravě a ve Slezsku vydané v roce 1980:

"...toto slovo je od staročeského přídavného jména Bietech,Bítech /vzniklo změnou V-, B- z osobního jména Vít, a to domáckým zkrácením z Vítoslav, Vitohrad/, anebo od staročeského osobního jména Bytech /domácké obměny Radobyt, Chotěbyt aj./. Na pravděpodobnost odvození od základu Byt- ukazuje i nářeční znění místního jména Bíteš jako Beteš/ se změnou Y-e /stejně jako např. Ketkovice z Kytkovice.

Přívlastek Velká Bíteš se objevuje u sousedního města od 16. století, aby se odlišilo pojmenování od Veverské Bítýšky a Osové Bítýšky."

Jak je to vlastně s druhou částí jména obce Osová se dozvíme dále:

"Osová vzniklo z původního osobního jména Os, to vzniklo z apelativa (rozk.způsobu) Os, varianty k „osa" neboli Wespe, viz dosud v nářečích střední a západní Moravy ten „vos" (vosa, čmelák). Místní jméno Osova (tj.ves) je upraveno na přídavné jméno Osová (patřící k hradu „Osovu").

Protože mnoho názvů na Moravě kolísá mezi ženským a středním rodem (stejně jako např. Olešná-Olešné), bylo na zvážení (v roce 1924), zda se bude psát a říkat Osová či Osové.

V nářeční podobě se vyskytují pojmenování Osové Bítýšky: Betýška, Betyšťák, betýšcké a osady Osové: Vosová, na Vosovó, Vosový,vosovské,Vosovák."

Víme tedy, že se správně má psát název naší obce Osová Bítýška, ale i v mnoha odborných publikacích můžeme často najít nesprávně název obce s -i- po B-, nesprávně Osová Bitýška místo Osová Bítýška.

Popis městečka

Nyní se vraťme přesně o sto let zpět a sledujme, jak popisuje naši obec pan Ladislav Zavadil:

"Skoro uprostřed prostranného, nedlážděného a nahoře zúženého náměstí, jemuž zde městeček říkají, stojí kostel, obehnaný starou neomítnutou zdí hřbitovní, která s věží na straně jižní, mimo kostel stojící, zbyla ze starého opevnění kostelního. Ještě r. 1820 byl na straně jižní věže můstek přes val; zbytky násypů příkopních byly rozvezeny do zmol a prohlubin na Městečku, když se r. 1863 opravoval před prvním trhem dobytčím. Stopy valů jsou posud znatelné mezi zdí hřbitovní a školou; jest na nich dnes školní zahrada. Na západní straně hřbitovní přistavěny jsou komora umrlčí a budova na hasičské nářadí.

Severně kostela jest škola, skoro uprostřed městečka; dále severně na druhé straně silnice tudy vedoucí, ale již v řadě domů, jest fara, budova jednopatrová, z kamene stavěná s přiléhajícími budovami hospodářskými a s velikou zahradou. Proti faře na kopečku jest socha Panny Marie u domu č.58, jehož majetníkovi proto i Komínek „od štáty " říkají.

020Na tomto konci městečka v jednopatrové budově jest poštovní úřad. Jižně věže kostelní stojí na „městečku" nově vystavený obecní dům č. 3. (byla v něm učírna, pokud nebyla nynější škola vystavěna). Skoro proti němu na dolní straně, na místě č.19., stávala radnice, a posud říká se tam „Na rathouze" . Jest tam dnes hostinec a patří soukromé osobě.

Vystoupivše ze severního konce náměstí po silnici na dosti příkrý kopeček, vidíme po pravici 3 domky jednopatrové (č. 87. - 89.), jež vznikly z bývalého obydlí panských úředníků. Říká se tam „na Vlašíně". Naproti rozkládal se do R. 1798 panský dvůr ; toho roku byl zrušen a prodán „familiím" (18 počtem) a tak vznikl nejsevernější díl O. B., totiž dvě řady domků severně Vlašína a mezi nimi zahrádky. U jedné ze zahrádek jest posud „panská studně", a za nimi „panský rybníček", u něhož přistaven byl bývalý „špitál", založený majetníkem Osového panem Janem Jiřím Humpoleckým z Rybenska r. 1624. Rozsáhlostí svou vynikají ještě č. 82 „vrchní hospoda" na silnici bítešsko-křižanovské a č. 24 „palírna" na nejjižnějším cípu O.B. u potoka.

O. B. činí dojem horského městečka, a to tím více, že hned za potokem Bítýškou rozkládá se ves Záblatí. O.B. měla s počátku stol. XVIII. domů 70 a r. 1890 domů 110; zajisté vzrůst utěšený."

Osová Bítýška tvořila hlavní místo panství osovského, a tím i dějiny její úzce souvisejí s dějinami zámku, a proto můžete čerpat další informace i v kapitole o Osové a osovském zámku.

Zvířena a květena

Průměrně střeleno bývá v celém okolí Bíteše 30 - 40 srnců, 2 - 3- tisíce zajíců, 80 - 100 bažantů, 1000 - 1200 koroptví, 30 - 50 křepelek, 20 - 30 sluk, 20 - 40 divokých holubův a 5 - 10 divokých kachen. Ze škodné zvěři jsou v okrese lišky, tchoři, kuny a veverky. Zhusta se objevuje i výr, jestřáb, sova, zřídka sokol, krahujec, lelek, volavka a jespák. Z obojživelníků jsou zde: žába hnědá a zelená, kuňka ohnivá, ropucha, rosnička, mlok a čolci; z plazů ještěrka, slepýš, úžovka a zřídka zmije. Zvláštních druhů hmyzu kromě známých polních a lesních druhů škodlivých tu není. Roku 1865 zastřelen v Koškovském lese vlk.

Květenou patří okres k pásmu předhorskému (dle rozdělení ve Formánkově „Květeně Moravy a Slezska ", z níž jsou vybrány tyto údaje). Ze stromů jsou význačnými: jedle, smrk, borovice, modřín, buk, klen, javor a jeřáb; ze štěpných třešeň, jabloň, hrušeň ale jen v otužilejších druzích. Z ostatních rostlin jsou význačny a skorem po celém okrese rozšířeny: kapradí, bařička, zevar, ostřice, sítina, rdesno, jeřábník, pupava, hořký jetel, hořec, divizna, kejklířka, všivec, penízek, borůvka, pryskyřník, oměj, stulík, tolije, fialka, hvozdík, třezalka, netýkavka, vrbovka, lomikámen, ostružník, jetel, kozinec.

Podnebí. Krajinný ráz

021Okres tvoří málo vyhloubenou kotlinu, ale celkem jsa hornatou vysočinou, má podnebí drsné a to tím více, jelikož polohou svou není nikde chráněn souvislými horami proti severu. Toliko Zbraslav jest poněkud níže nežli její okolí a na severu jest chráněna lesy. zima bývá dosti dlouhá a tuhá, a skoro vždy hojně sněhu; léto nemívá mnoho prudkého ani žhnoucího vedra (pro množství lesů jehličnatých), jaro nastává as o 14 dní později nežli v rovinách jižně Brna, za to jeseň bývá krásná dosti dlouho. Vlastní známkou vysočiny na Bítešsku jsou chladné noci i v létě. prostřední teplota roční jest 5 stupňů. Prostřední květní doba stromová připadá do druhé polovice května; prostřední čas žní do první polovice srpna.

Větrové vějí krajinou tak často, že jest málo dní do roka úplně bezvětrných. Nejčastěji vítr bývá severozápadní, častý severní a západní. Střední stav tlakoměru jest 715 mm. Deštů vykazuje krajina nemnoho, za to mnoho častých mlh. Bouřky ani krupobití neškodívají okresu příliš mnoho; neboť táhnou obyčejně po jižní anebo severní hranici jeho, držíce se nad spoustami lesů, tak že střed okresu zůstává obyčejně bez pohrom.

Celkem tvoří okres krajinu (na Moravě) zvanou horskou, oku lahodící, s velkým množstvím lesů za léta i zimy zelených v jižní polovině dosti úrodnou, a hlavně velmi zdravou s horským a čistým vzduchem.

Osazování krajiny

Jakkoli v obvodě okresu nebyla nalezena ani pohřebiště pohanská ani vlastně hradiska, přece lze souditi, že dávno před rokem 1200 chudě zalidněny byly aspoň některé kotlinky krajiny Bítešské. Zalidnění krajiny dosti hornaté a pro širé lesy méně přívětivé ,dělo se velmi zvolna.

Zeměpánové, kteří přímo byli majetníci půdy rozlehlého úkrají od Brna ke hradu Veveří, Domášovu, Křižanovu atd., pomalu pouštěli celé újezdy, popluží a lány šlechticům, klášterům, kostelům, až teprve zvyk XIII. stol., osazovati totiž zeměpanské statky osadníky z Němec volaných, změnil i tvářnost okolí Bítešského. Vedle „Heinreichsa" (tak Němci brzy po r. 1200 do Bíteše přistěhovalí přezvali město Bíteš) vznikla osada !Newstyft! (Neustift, Novosady, dnešní Nebštych) a „Dietrichsdorf" (nynější Křoví); přičiněním řádu německých rytířův, jimž klášter v bíteši založen, dědina „Pfaffendorf =Mnichov (nynější Nihov) a „Hermannschlag" (nynější Heřmanov).

Již vznikají i šlechtické statky „panů" (z Lipé na Bíteši, Osovských na Osové) a drobné dvorce nižší šlechty, „zemanů, vladyk a dvořákův".

Pouze jediný panský rod sídlel v obvodě nynějšího okresu na hradě Osovém, pánové osovští, erbu „zavinuté střely" (odřivous). Od r. 1797 pak také Osové přestalo být sídlem zvláštních pánův; patříť k panství náměstskému. (nyní teprve bydlí na Osovém mladý hrabě Karel Haugwitz).

Život lidu vůbec

022Okres nejvíce obývají horáci (tak říkáme obyvatelům na západní části Moravy). Nářečí zdejší neliší se již mnoho od mluvy v království Českém; ježto však zdejší kraj jest nejposlednějším výběžkem Českomoravské vypnuliny, na níž přebývají horalé, přibírá mnoho tvrdosti, kterou se vyznačuje mluva kolem Brna.

Právě také pro tuto příčinu vymizel z okresu téměř docela bývalý kroj národní (dlouhý kabát šosatý, modrá vesta s lesklými kovovými knoflíky, koženice a vysoké boty; - krátké sukně, úzké šněrovačky a veliký šátek na hlavu), tak že jen v severní části okresu u starých lidí lze jej spatřiti. V Bítýšce nejvíce ještě nalezneme bělavé ovčí kožichy, na zádech barevně vyšívané.

Spojovací prostředky

Již v městské knize Bítešské s počátku XV. stol. uvádí se „dy Landstass gen Bruenn", jinak „Brunnerstrass", důkaz toho, že již od pradávny zdejší krajina silnicí s Brnem byla spojena. Však teprve v XVIII. stol. počaly se silnice stavěti tak, jak nyní, a tu r. 1751 - 1760 vystavěna Bíteši říšská silnice z Brna do Prahy. Počátkem roku 1820 stavěny byly znenáhla i ostatní, dříve vrchnostenské okresní silnice.

Bítešsko - Křižanovská, na níž leží Bíteš, Osovská Bítíška a Záblatí. jest to dráha obchodní z kraje Žďárského do Brna, a jezdí po ní pošta do Meziříčí jednou denně.

Obecní záležitosti

Za středověku měla nepatrné právo soudní, které hledělo do Velkého Meziříčí; ale zpráv o něm se nedochovalo. Pouze vrch „Šibeník" nad polní cestou k Bíteši ukazuje, že se tu konávaly popravy. - Jako starožitnosti chovají se v obci 3 knihy: „Zřízení zemské", tištěné v Olomouci r. 1546; rukopisná „Kniha kšaftovní a smluvčí od roku 1557 - 1630" a rukopisná „Registra gruntovní statku Rojetínského" z roku 1617. Obecních pečetí jest zachováno pět.

Jmění obecní se skládá z obecního domu číslo popisné 3 a z pozemků: polí 18 jiter, luk 5 jiter, pastvin 67 jiter; úhrnem 90 jiter.

Kterak všecky domy a domky stojí průčelím k náměstí nebo do ulic a jsou dosti těsně při sobě; jen některé jsou odděleny zahradami, a starší domky mají štíty v průčelí. Jen jeden selský statek jest ještě celý dřevěný, též několik takových chalup se zachovalo. Domy jsou dole všecky opatřeny „podrovnávkou" hodně modrou.

Obydlí selská mají světlé kuchyně, kdež po celý rok rodina bydlívá, a jednu velkou lepší světnici. V koutě proti dveřím anebo kamnům jest stůl, za ním dvě lavice , a mezi nimi úzká vysoká skříňka na peníze, listiny apod. I kolem kamen (as 1/3 světnice ) jsou dvě lavice a v třetím koutě postel, peřinami až do stropu vystlaná.

Obrazy svatých, mezi nimiž lze ještě spatřiti skla na rubu křiklavými barvami natřená, visívají až u stropu. V některém domě mají ještě starou malovanou truhlu s růženci a ptáky, ale místo motliteb (postily a bible) a místo „špalíčka"(vázaných písní světských a kostelních) v „přítruhlí" mají tam obyčejně obilí.

Jako živnosti provozují se zde nejvíce rolnictví a obchod. Jelikož zdejší rolníci mají poměrně málo pozemků, nestarají se příliš o vzorné hospodářství, nýbrž vedou obchod s nejrozmanitějšími věcmi: s vápnem, s obilím, senem a s brambory, s rybami, apod. věcmi a konečně s dřívím, které kupujíce z panských lesů, zpracují na trámy, krovy, desky, latě, šindele a koly k vínu a rozvážejí po celé jižní Moravě anebo prodávají v Brně stálým odběratelům.

Jaké poplatky odváděli zdejší občané vrchnosti za dob roboty před rokem 1848 je zřejmé z následujícího: familianti platili ročně 5 zl z domu a 6 3/4 kr. ze zahrádek. To jsou domky, které nabyli kupem po zrušení panského dvora roku 1798."

Od roku 1805 na panství zřízena továrna na kůže."

Vodní toky

Hlavním tokem v obci je potok Bítýška, který pramení z rybníků ořechovských bezprostředně za hranicemi obce na západě. Pak teče směrem jihovýchodním. Kolem roku 1900 bylo na Bítýšce celkem 16 mlýnů.

Jako přítok přijímá zprava potok radoškovský a zleva přibírá potok křovský a výtok z osovských rybníků. Na potoce u Osové byly před sto lety 2 mlýny.

Místní názvy (čili trati)

Při zaznamenávání místních názvů jsem vycházel ze záznamů kronikářů z počátku tohoto století a z Vlastivědy moravské. Díky nové parcelaci /sloučení/ polí jsou dnes některé lokality těžko identifikovatelné. Přesto nám však dávají tyto místní názvy obrázek o tom, kterak vypadalo okolí naší obce před sto lety. Také můžeme sledovat, které názvy se „ujaly" a které jsou dnes již zapomenuty.

Na počátku dvacátého století bychom našli tyto místní názvy:

Na Dílech, Jazírek, Petruška, Paseky, Na Horních zahradách, Mezi Ouvary, Na Němčáku, Na Šimonových, Na Oulehlových, Kopaniny, U Kamena (v této trati prý byly veliké kameny, které, ačkoli vadily, přece se neodvážil nikdo je odvalit, vykládal si tehdy místní lid: „...že by prý neměl ani po smrti pokoje" ,), Nad Zmolami, Volší, Na Širokých, Buršáky, Pelkánovy, Nívky, Herálky, Věchtovce, Nad rybníkem, Nívky v Lištoku, Nad Sekerou, Ve Třech Dvořích, U Kříže, Pod Vlkovskou cestou, Liška, Na Lištokách, Záhumenica, Dolní Zahrady, „Šibeník", V Rošproně, V Cindulkách (již r. 1596), Kopec u Maňkových, Příčky, Na Dlouhých, Duforty, Pod Palírnou, Pod Městečkem, Na Pekárku, Ve Zlámancích, Na Kyjovech.

Dále uvádím názvy všech polí a luk kolem Osové Bítýšky:

Pod panskou hospodou byly louky „Pod městečkem", nad nimi pastvina „Šibeník", za ním směrem k Velké Bíteši jsou pole „Příčky", na levou od nich po silnici k Vel. Byteši panská niva „Cinkudle", v roce 1924 rozparcelovaná. Před ní k obci jsou pole „Šibenky", zas ní k Velké Bíteši „Duforte".

Nad „Maňkovým mlýnem" na kopci jsou „Pyrháky", za nimi obecní pastviny zvané „Žlíbek", které byly zpoloviny osázeny lesem. "Pod Pyrhákama" a „Žlíbkem" směrem k potoku je obecní les nazývaný stejně jako přilehlé údolíčko "Zlámance" .Za „Žlibkem" směrem k Velké Bíteši jsou pole „U Nivé".

Stojíme-li u silnice Velká Bíteš - Osová, jsme na políčkách U Kovárně, za nimi je "Panská niva", v roku 1924 rozparcelovaná, za ní jsou pole u "Vlkovskýho křiža", nalevo "Pod Vlkovskou cestou" a pod nimi až k silnici osovské obecní pole "U červenýho křiža".

Podél silnice Velká Bíteš - Vlkovská cesta jsou pole "U Křiže", za nimi jest "Panská niva" též nazývaná "Hanzourek", v roce 1924 rozparcelovaná pro lidi ve Vlkově. Za ní je pole "Na Lištokách" a za nimi až u hranic vlkovských bylo pole farní " Panáčkova lopata".

Jdeme-li z obce směrem k Ondruškám, přijdeme nad silnicí na obecní pastvinu "Jazírek", nalevo pak je cesta do Skřinářova, napravo od ní a nad "Jazírkem" jsou pole "Horní zahrady".

Vpravo od této cesty se dostaneme na "Díly", za nimi je "Panská niva" zvaná též "Pitruška".Druhá řada polí od Skřinářovské cesty napravo se nazývá "Němčáky", pod ní směrem k Osovému je "Mezi Hóvarama", pod nimi "Paseky", níže pod nimi byla až k Osovému pole panská.

Třetí řada polí pod cestou skřinářovskou za Němčákama nese název Oulehlovy, pod nimi se nachází cesta k Ondruškám. Pod ní jsou pole Šimonovy a pod nimi k Osovému Panská niva, Dlouhý Hony, Rybníček mezi Pasekami a Dlouhými Hony. Zde je panský rybník a jméno má Suchánek. Pod ním byl též panský rybník -Malikovský. Za Oulehlovýma směrem k Ondruškám jsou pole Kopajnovy.

Stojíme-li v úhlu silnic do Ořechova a Skřinářova, jsme na poli "U Skřinářovskýho Kříže". Nad ním je obecní lesíček s prostým názvem Lesíček. V něm se pořádaly v létě tzv. výlety. Tyto zábavy pořádali hasiči a Sokoli. V dřívějších letech se pořádaly zábavy v lesíku "U panských sýpek".

Vpravo od "Lesíčka" jsou pole "Nad Zmolama", z nich směrem k Ořechovu přijdeme "Na Široký" a vpravo od nich na "Volšovky".

Napravo od silnice za "Širokyma" jsou "Březenky". Za nimi k Ořechovu "Buršáky" a dále za nimi obecní pastvina "Horní obecní" a ještě dále jsou "Horní Pelkánovy".

"U Kříže Křenářovského" pod silnicí jsou obecní pastviny "Za Nivkama",za nimi políčka "Na Bahýnku". Uprostřed nich je studna čtverhranná."Pod bahýnkem" směrem k jihu jsou pole "Lištoky". Selská louka pod nimi se nazývala "Na Héralkách". Pod lesíčkem vlevo je bývalá panská niva,pod ní jsou "Tálky", které byly přiděleny po parcelaci lidem z vesnice.

Za "Panskou nivou" jsou pole "Ve Věchtocích",za nimi "Nad rybníkem", pak "Na Sekyrce", dále "Na dolním Buršáku". Pod nimi a pod "Buršákem" jsou louky "Tři Dvory". Proti "Třem Dvorům" jest obecní louka "Bejkovka". Komu bývala pronajímána, o tom je zmínka dále.

Obecní louky a pastviny se pronajímaly vždy na jaře ve veřejné dražbě,obyčejně o velikonočním pondělí.Při každé dražbě obecních luk a pastvin se pronajímal obecní plemenný býk, jehož si chovatel sám koupil a obec na býka přispívala ročním obnosem,který se pak rozvrhl na poplatníky z kusu dobytka. K tomu obec dávala každoročně louku proti Třem Dvorům, která se příhodně nazývaly „Bejkovka".

Jdeme-li Kozí ulicí na Šibeník, přijdeme za obcí ke studni asi 1 m hluboké zvané Belka, kde jest voda k nevyčerpání. nad ní jsou pole na Pazdyrňách. Pole za farskou zahradou se jmenují Nivky. Zmole za Belkou pod Šibeníkem se říká Rožprou. Vlevo od Maňkovýho mlýna je Suchá louka a nad ní okolo roku 1895 byl kopec vysoký asi 50 m, kde se tloukl „šutr" na silnice, (ve 20. letech).

Pokud bychom použili „dobovou terminologii", tak Osová Bítyška má v této době rozlohu 1 168 jiter (jitro - asi 0,6 ha), 298 sáhů (sáh - rozsah paží muže).

Vápeníci

V obci byli dva rolníci, kteří měli více než 15 hektarů půdy. Ostatní půdu vlastnili tzv. domkáři, kteří měli do dvou hektarů půdy. Někteří obdělávali půdu koňmi a ostatní kravkami. Ti, co měli koně, živili se, jak je psáno výše, obchodem.

Dřevo vozili do dolů na Zastávku, někteří dělali z borovic kůly a vozili je do vinařských krajů od Kounic až po Břeclav, kde je prodávali majitelům vinných sadů.

Mnozí z těch, kteří obchodovali s vápnem, které vozili po obcích až do Jihlavy,měli na voze udělanou z obručí celtovou boudu, aby jim v případě deště vápno nezmoklo.Do Jihlavy jeli celou noc,ráno vápno prodali a na zpáteční cestě koně tradičně zastavili u každé hospody,kde hospodář sám sebe i koně napojil.

V měřínském almanachu k 700 letům výročí obce z roku 1998 se o vápenících z Osové Bítýšky zmiňují také:

"Za pěkného počasí jezdívali vápeníci. To již bylo daleko před vsí slyšet: Vápno, vápnóó, vápnóóó. Přijížděli koňskými povozy. Byl-li to Luther nebo Musil z Osové Bítýšky, pak jejich koně sami zastavili před některou hospodou. Lidé se sbíhali s pytli, různými nádobami na trakařích, aby si koupili nehašené kusové vápno. To se nevážilo, ale odměřovalo se v nevelké dřevěné nádobě, tzv. "mejtníku"."

Již před 1. světovou válkou se zrodila písnička, která nám napoví leccos o těžkém životě "vápeníků":

Ujížděli vápeníci
od Jihlavy po silnici,
trnčí trňava, růže voňavá
po silnici.

Na cestu se další dali,
aby oba kopce zvládli,
trnčí trňava, růže voňavá,
kopce zvládli.

Když přijeli do Měřína,
dali sobě litr vína,
trnčí trňava, růže voňavá
litr vína.

Když přijeli na tu Rudu,
dali sobě litr rumu,
trnčí trňava, růže voňavá,
litr rumu.

Když přijeli do Meziříčí
u Smrčků si dali oběd,
trnčí trňava,růže voňavá
dali oběd.

Když přijeli do Bítýšky,
váleli se jako šišky,
trnčí trňava, růže voňavá,
jako šišky.

Po obědě karty hráli,
než si koně obrok vzali,
trnčí trňava, růže voňavá,
obrok vzali.

Tato píseň se dlouho hrávala o zábavách a při ní měli sólo vápeníci...