Myslivost v Osové Bítýšce

První řádky historie dnešního Mysliveckého sdružení Osová Bítýška byly napsány před více než padesáti lety a tak, bohužel, mnozí z těch, kteří tyto první řádky psali, nejsou již mezi námi.

Zákon o myslivosti z roku 1947 ukončil pronájmy honiteb soukromým nájemcům a začalo období takzvaného zlidovění myslivosti, období jedněmi chváleného a druhými zatracovaného, ale zcela určitě období, kdy výkon práva myslivosti přestal být výsadou několika jedinců a stal se přístupným i těm, kteří měli o přírodu a zvěř skutečný zájem a pro které nebyl výkon práva myslivosti jen zábavou.

A tak již v roce 1948 byla založena myslivecká společnost „Vochoza", kterou tvořily katastry obcí Osová Bítýška, Vlkov a Skřinářov a celkem 12 zakládajících členů této společnosti začíná myslivecky hospodařit na výměře 1700 ha. Nelze na tomto místě nevzpomenout prvního předsedy myslivecké společnosti pana Hudce a prvního a dlouholetého mysliveckého hospodáře pana Cyrila Kožnara. Byli to funkcionáři, kteří myslivosti věnovali mnoho času a na které i dnes s úctou vzpomínají Ti, kteří je znali.

První léta činnosti věnovali členové myslivecké společnosti péči o zvěř, zajišťování krmení pro zimní přikrmování a rostl i počet členů společnosti, kterých bylo v roce 1950 již 18. V tomto období hospodařila myslivecká společnost v dobře zazvěřené honitbě - kromě srnčí zvěře se lovila koroptev, bažant a zajíc a tak péče o zvěř byla zcela samozřejmou povinností každého člena společnosti. V této době znala většina myslivců lišku jako škodnou pouze z myslivecké literatury. Byla však běžná hejna divokých holubů a příjemným zpestřením byl i lov divokých kachen, zejména na tahu. Členové společnosti šli ve své činnosti ale ještě dále. Zhruba v letech 1955 - 1960 vybudovali mysliveckou chatu v prostorách bývalé cihelny u rybníka Štěpnice na Osové.

Začátek šedesátých let představuje jeden z velkých mezníků v životě společnosti, který na dlouhá léta zcela změnil život na vesnici i životní podmínky zvěře a zcela zákonitě ovlivnil i činnost mysliveckých společností. Zlomovým rokem byl rok 1960: k 1.červenci. vstupuje v platnost územní reorganizace státu, při které část velkobítešského okresu včetně Osové Bítýšky přechází do okresu Žďár nad Sázavou.

Do územní reorganizace státu byla v podstatě dokončena velmi uspěchaná kolektivizace zemědělství a v tomtéž roce dochází i k prvním zásadním změnám i v životě myslivecké společnosti Vochoza. Nedlouho po dokončení prodává myslivecká společnost chatu na Osové, mysliveckou společnost opouští Vlkov a Osová Bítýška a Skřinářov vytváří myslivecké sdružení Osová Bítýška. 19 členů tohoto sdružení začíná myslivecky hospodařit na výměře 1280 ha.

Péče o zvěř v tom nejširším slova smyslu se stala alfou i omegou činnosti funkcionářů a členů tohoto nového mysliveckého sdružení - jsou budována krmná zařízení a seníky pro uskladnění krmiva, jsou vysazovány remízky, brigádami v ZD a na mysliveckém políčku je zajišťováno krmení pro zvěř v době nouze. Tato činnost přináší postupně své výsledky. Na výřady drobné zvěře na společných honech v té době vzpomínají pamětníci nejen s radostí, ale mnohdy i se slzou v oku.

Ale postupně a zcela nenápadně začíná rozvoj zemědělské výroby negativně ovlivňovat jak život v přírodě, tak i samotnou myslivost. Zemědělská družstva se postupně stabilizují, definitivně zmizely meze a tím i přirozený úkryt a potrava zvěře. Ve stále se zvětšujících lánech zemědělských monokultur ztrácí drobná zvěř nejen orientaci, ale i potravu, přibývá chemie do půdy, mnohdy zbytečnými melioračními zásahy mizí přírodní napajedla pro zvěř, která začíná strádat nedostatkem vody a do polních prací vstupuje čím dál těžší a rychlejší mechanizace, proti které je drobná zvěř zcela bezmocná a prakticky bezmocní zůstávají i členové mysliveckého sdružení. Postupně mizí z přírody koroptev, snižují se velmi rychle stavy bažantů, srnčata nemají šanci proti rotačním sekačkám s velkými pojezdovými rychlostmi při sklizni pícnin. Mnoho zajíců končí na lištách kombajnů při sklizni obilovin a dílo zkázy postupně dokončují postřiky brambor. A tak pomalu, ale jistě drobné zvěře ubývá a škodné, zejména lišek, přibývá.

Koncem sedmdesátých let dochází k dalším výrazným změnám v zemědělství s logickým dopadem i do myslivosti a života mysliveckých sdružení. Do větších celků se slučují JZD a v roce 1979 dochází i ke slučování mysliveckých sdružení snad ve snaze větší výměrou honiteb a přirozenými hranicemi mysliveckých sdružení dát zvěři alespoň částečnou ochranu a tím i šanci na přežití.

V lednu 1979 se konala ustavující schůze MS Osová Bítýška, které tvořily katastry obcí Osová Bítýška včetně Osové a Skřinářov a části katastrů obcí Březí, Borovník, Rozseč, Vidonín a Heřmanov s celkovou výměrou 2 020 ha a členskou základnu tvořilo 40 členů původního MS Osová Bítýška a z okolních sdružení, jejichž část do Osové Bítýšky přešla. Pomoc přírodě a péče o zvěř funkcionářů a členů tohoto nového mysliveckého sdružení se postupně stává nerovným bojem o záchranu a přežití. Členové MS intenzivně budují další nová krmná a ostatní myslivecká zařízení, brigádničí v JZD i na mysliveckém políčku k zajištění krmiva, vysazují stromky, objevující se nebezpečí vztekliny vede k intenzivnímu hubení škodné , zejména lišek, aktivně pracuje kroužek mladých přátel přírody na základní škole v Osové Bítýšce, v červnu se stávají tradičními myslivecké zábavy „ pod lipami „ a poslední leče v solovně.

Již v roce 1982 se členové MS pokouší pomoci matičce přírodě nákupem a vypuštěním bažantích kuřátek, sice s maximálním pracovním úsilím, značnými finančními náklady, ale bez žádoucího efektu - vypuštění bažantíci se stali snadnou kořistí škodné, zejména lišek, kterých přibývalo a přibývalo a přibývá. Proto ve druhé polovině osmdesátých let získalo MS do vlastnictví bývalou drůbežárnu JZD, kde byla vybudována vlastní odchovna bažantích kuřátek. Ale ani volierový odchov a vypouštění odrostlých bažantů nepřineslo žádný efekt ani v odlovu ani ve zvýšení kmenových stavů a tak po několika létech intenzivní práce a vysokých finančních ztrát MS s odchovem a vypouštěním bažantů skončilo.

Od druhé poloviny osmdesátých let se sice začínají v revíru objevovat divočáci, ale současně dochází k postupnému snižování stavů u zajíců, výřady na společných honech jsou čím dál menší, společné hony se více méně stávají příležitostí k odstřelu lišek a nebezpečí vztekliny, které se občas objeví, vede k jejich plošné vakcinaci, lišky se stávají odolnějšími a tak kromě soustavného odlovu není nic, co by mohlo jejich stavy snížit.

Začátek devadesátých let byl dalším významným mezníkem jak ve společnosti tak i v činnosti mysliveckých sdružení. Zákon o myslivosti z roku 1992 vztáhl výkon práva myslivosti k vlastnictví honebních pozemků, výrazně se snížila výměra pro uznání honiteb a bez ohledu na potřeby a zájmy zvěře se začaly projevoval lokální zájmy a odstředivé tendence i v samotných mysliveckých sdruženích a zcela logicky i v MS Osová Bítýška. A tak na základě tohoto zákona v polovině roku 1993 uznal Okresní úřad Žďár nad Sázavou honitbu Osová Bítýška o celkové výměře cca 1 200 ha, kterou honební společenstvo Osová Bítýška pronajalo na dobu deseti let, konkrétně tedy do 31. 3. 2003 Mysliveckému sdružení Osová Bítýška. Na výroční schůzi MS Osová Bítýška v lednu 1993 odsouhlasilo nové stanovy MS Osová Bítýška pouze 26 členů sdružení převážně z Osové Bítýšky a Skřinářova a část katastrů obcí Březí, Borovník, Rozseč, Vidonín a Heřmanov přešla z MS Osová Bítýška do jiných MS včetně členů MS z těchto obcí.

Je pochopitelné, že členská základna MS Osová Bítýška doznala za posledních deset let určitých změn. Někteří členové odešli tam odkud není návratu, někteří odešli na zasloužený odpočinek, ale přišli do sdružení i někteří noví členové, a tak v současné době myslivecky hospodaří na výměře cca 1 200 ha 22 členů MS s jediným cílem - zajistit zvěři maximální ochranu před škodnou, zajistit pro zvěř dostatek krmení pro zimní období a udržet kmenové stavy drobné zvěře a stávající stavy zvěře srnčí.