Sokol

Vážení čtenáři, v samém úvodu této kapitoly si připomeňme, že Sokol na vesnici to není jen cvičení a organizování sportovních akcí, ale jak ví mnozí pamětníci, členové Sokola se aktivně zapojovali do kultury v obci. V dobách, kdy se lidé „nebavili" doma u televize, či počítačů, byla divadelní ochotnická představení doslova hybnou pákou rozvoje kultury na vesnici.

Ze sokolské kroniky jsou pro Vás v následujících řádcích připraveny zápisy ze schůzí, které nezastupitelně ukazují, jaké myšlení, způsob života a atmosféra byly v tehdejší době na venkově (texty jsou částečně "přizpůsobeny" dnešní pravopisné normě) :

"...Dne 2. února 1919 svolal František Pospíšil člen Sokola v Křenovicích schůzi do hostince p. Jakuba Antoše v Osové Bítýšce za účelem založení jednoty sokolské. Schůze byla četně navštívena. Svolavatel vyzval přítomné, aby si zvolili předsedu schůze a zapisovatele. Na návrh p. Josefa Zuba byl zvolen za předsedu schůze p. František Coufal a zapisovatelem p. Vladimír Prudík učitel. Na to ujal se slova svolavatel František Pospíšil a vylíčil, že hned při svém příchodu do této obce pojal myšlenku jednotu sokolskou zde založiti. Ale neshledav půdu dosti příznivou a pak nepříznivé poměry politické i válečné, rozhodnutí jeho oddalovaly.

Když 28. října 1918 po prohlášení naší vytoužené samostatnosti politicky příznivější poměry nastaly, odkládal svoje rozhodnutí, ještě aby se vojíni z vojny vrátili. než mimo nadání bylo rozhodnutí uspíšeno vyzváním jak ústním tak písemným Sokola Velkobítešského několikráte opětovaným. Ba i anonymním dopisem byl jsem vyzván, abych Sokola založil. Sokol v Bíteši žádal, abych se případně obrátil na zdejší představenstvo, což jsem neučinil, očekávaje žádnou nebo velmi nepatrnou podporu.

083Na to přednesena přednáška o podstatě myšlenky sokolské. Po jejím ukončení vyzval jsem přítomné, aby přistoupili za členy a k založení jednoty. Na vyzvání se přihlásilo 50 členů, členek i dorostu. Na návrh svolavatelů byl navržen 10 členný zakládající výbor a za starostu jednoty zvolen František Coufal z Osové Bítýšky. Do výboru byli zvoleni František Musil, Antonín Steinhauser, Josef Zub, Karel Bartůněk, Ladislav Steinhauser, Ladislav Katolický z Křenářova, Jindřich Šilhan z Jáchymova, František Pařil ze Záblatí, Ladislav Liška ze Záblatí a František Pospíšil. Zvoleni byli jednohlasně a činovnictví přijali. Výboru bylo uloženo, aby obstaral předložení a schválení stanov dodaných českou obcí sokolskou a všeho potřebného ku založení jednoty. Na to starosta zahájil první výborovou schůzi.

Členská schůze konaná 28. 9. 1919 v hostinci p. Vincence Pospíšila v Osové Bítýšce.

Zahájení: starosta vítá přítomné a uděluje slovo p. Šilhanovi: p. Šilhan se ujímá slova a mluvi následovně: „Bratři a sestry! Máme první členskou schůzi. Poprvé jsme se sešli z různých vsí, různého stáří a povolání, poprvé se scházíme jako členové jednoho spolku, jedné jednoty, jako bratři a sestry. Proč jsme vlastně členy Sokola? Anebo proč vlastně jsme zde Sokol založili? Nezdá se Vám tato otázka trochu směšnou? Snad některým, ale jsou mnozí, kteří se mezi nás nechali zapsat z různých důvodů. Někteří z přátelství, jiný proto, že je zapsaný kamarád a opět jiný, aby se snad neřeklo. To nám ale bratři těm, kteří jsme Sokola zakládali na mysli netanulo. Sokola jsme zde založili proto, že jsme jasně viděli ubohost zdejšího života. Náš hoch a děva jakmile vyšli za školy byli ponechání a jsou snad až dosud úplně osamoceni. Nikdo jim neřekne to čiň nebo zase nečiň, a tak každý vyrůstá jako ta vrba u potoka.

Touha po sdružení u našeho lidu jest to, již nese naše slovanská povaha sama sebou a tak se naše mládež sdružovala večer po návsích tropila různé nezbednosti a nebo u zábav čili v jiném slova smyslu u ubohých venkovských tancovaček a ono to celkem tomu našemu živoření, té staré době, tak skoro postačovalo. Ale kladu na to důraz, že snad nám tady v Bítýšce. Kolem nás ve světě bylo již tehdy hodně jinak. Ale abych zvolal s básníkem „ten čas minul" a jiná doba nastala. Naše republika potřebuje lidi úplně jiné jako staré Rakousko, zdravé, statné, myslící, lidi tělesně i duševně úplně vyvinuté.

Kde získáme těchto vlastností? Sokol jsem nebyl, ale dnes mohu klidně a po zralé úvaze prohlásit jedině v Sokole. Mluvím k vám tak jako bych vás chtěl pro vstup do Sokola teprve získávat ač tuším, že již všichni členi jste. Ale bratři a sestry buďme upřímní. Jste a nejste. Málo vás zná plně své povinnosti. Jsem členem rodiny tož každý podnik, který rodina koná je podnikem mým a přičiňuji se ze všech sil aby se zdařil a to samé jest i zde. A tomu tak bohužel u nás až dosud nebylo. Vím a jsem o tom přesvědčen, že mnozí z vás necítí se ještě v tom Sokole jako doma. To všechno musí přestat. Ta cizota mezi námi musí zmizet. Prostředek proti ní bych již našel. Jeden z hlavních hříchů, které máme je hrozná netečnost a pohodlnost. I ta musí zmizet. Zkrátka Sokola v nás musí každý poznat v každém kroku, který činíme a snad i v každém slově.

To jsem chtěl tak řící, ten mínus, to méně uspokojivé. Plus naší jednoty byl, že všechno, co jsme až dosud pořádali, se nám úplně zdařilo. A že, což mne hlavně uspokojuje, všechny naše zábavy byly přece jenom na rozdíl od zábav druhých mnohem slušnější. Co se týče pokladny a agendy, je to práce úžasná rozeslalo a přijalo se za dobu 7 měsíců co byla jednota založena kolem 200 různých předpisů. Práce nás čeká ještě mnoho. A chtěl bych dnes hodit další naší činnosti heslo odvážné a sice smělé, ale ne neproveditelné: zřízení a postavení sokolovny v Bítýšce. Jsem to odvážlivec, co? Ale bratři, bude-li u každého a každé z nás jenom trochu chuti k práci půjde to a této práci hřímavé Na zdar!"

Bratr starosta děkuje p. Šilhanovi, za upřímně pronesenou řeč a vyzývá, aby každý si jeho slova co nejvíce v paměť vštípil a co nejvíce pro jednotu vykonati hleděl.

Záznam o členské schůzi těl. jednoty Sokol v Osové Bítýšce, konané dne 2. dubna 1922 o 2. hod. odpoledne v hostinci E. Slámy.

Bratr Rous mluví následovně: „Bratři! Sestry! Svolali jsme dnes členskou schůzi, která je však velice slabě navštívena za tím účelem, abychom povzbudili činnost naší jednoty. Bratři a sestry! Proč nazýváme spolek „tělocvičnou jednotou Sokol"? Protože na prvém místě má pečovati o výchovu těla a pohybů ať již ve společnosti nebo v soukromém životě.To se dá docílit jen zdravým tělocvikem, při kterém se naše tělo otužuje a stává se čilým a mrštným.

Nedocílí se silných svalů a těla snad jen těžkou prací, ale hlavně rozumným tělocvikem, ať zvedáním sama sebe (hrazda), nebo vzpíráním břemen (činky), různými kmity a obraty (bradla) nebo prostným cvičením.

Při cvičení se hledí také na ladnost pohybu. Co značí taková ladnost pohybu? Slova nám povídají, že každý pohyb ladný musí lahodit oku, nesmí být strnulý, ale přímý a jednoduchý. Také naše jednání má být přímé, nemá mít žádných nepotřebných vytáček a dlouhých řečí.

Vezměte si příklad. Já půjdu k tobě bratře nebo sestro, ať již o něco požádat, nebo vyrovnat nějakou záležitost a podobné. Přijdu jako Sokol a zdravím tě slovy „na zdar" a bez okolků začnu: bratře jedná se o to neb ono, buď tak laskav a uveď to do pořádku a neb půjč mi to či ono potřebuji to k té neb oné záležitosti. Ovšem řeknu vždy jen pravdu a jsem si jistý, že ty můžeš-li vyhovíš mně. Zajisté, že by se takové jednání každému z Vás líbilo.

A pak je zde ještě jedno. Vaše povinnost: neboť Sokol se po delších debatách usnesl na tom, že každý člen do 26. roku je povinen cvičit. Vlastně co je to za Sokola, který ač by mohl do cvičení docházet necvičí? Takový není ani řádným Sokolem a ani jím nebude. A proto Vás žádám, abyste se usnesli a odhlasovali nějaký prostředek, jimž by se liknaví členové dali přinutit k plnění svých povinností. Já dávám návrh, aby se přesně sestavil seznam členů cvičením povinných, aby byly přesně stanoveny dny a hodiny cvičební a v každé hodině aby se jména nepřítomných vyvoláváním zjistila a neomluvení členové byli hlášení ve výborové schůzi, aby tak výbor náš, maje prostředek přinucující, mohl donutil liknavé k návštěvě cvičebních hodin, popřípadě po marném napomenutí, takového ze Sokola vyloučit, udav mu dříve příčinu. Nemáme-li plně stát podle stanov jednoty Sokol, tedy toho raději nechme a nedělejme Sokolu hanbu! končím a povolávám naší jednotě „na zdar"."

Po té rozpředla se delší debata o určení cvičebních hodin. Většinou hlasů byl přijat návrh, aby se cvičilo následovně: bratři v neděli odpoledne od 2 do 3 hodin a v úterý od 7.30 do 8. 30, sestry v pondělí od 7. 30 do 8. 30 a ve čtvrtek od 7. 30 do 8. 30.

Záznam o valné hromadě těl. jednoty Sokol v Osové Bítýšce konané dne 27. února 1927 ve dvě hodiny odpoledne v hostinci p. Kratochvíly za účasti 32 členů a členek a 0 dorostenců.

Volné návrhy: Navrhuje se, aby se zaplatilo hřiště a aby bylo zřízeno stavební družstvo, které by mohlo začít s přípravami ku stavbě, neboť v dohledné době nebude nikde místnosti ku cvičení. Bratr Bartušek žádá mladší bratry aby se intenzivněji chopili podniků zábavných, jako divadel, zábav, besídek apod., aby jmění jednoty rychleji vzrůstalo.

Rozhovor o stavbě sokolovny

Br. Bartuněk dává návrh , aby se postavila menší místnost, kde by se zatím mohlo jen cvičit a scházeli se tu ke schůzím. S tímto návrhem souhlasí i br. Jirák z Velké Bíteše. Aby se mohlo se stavbou začít, zvolí se stavební odbor, který se o tu věc bude starati. Návrh přijat. Do stav. odboru zvoleni: Coufal F., Musil V., Lysý, Šilhán, Bednář Fr., Weiniger E., Bartůněk K., Steinhauser L., Válka J.

Odhlasována pracovní povinnost: každý člen 25 hodin , kdo by nemohl pracovati, dá 2 Kč za hodinu. Ti, kdo mají povozy, postarají se o odvoz kamene a stavebního materiálu. Členové, kteří nebudou moci splnit odhlasované závazky (chudí), výbor jim ulehčí tuto povinnost. Stavení odbor sejde se ihned po valné hromadě k první pracovní schůzi o úkolech, které ho čekají.

O časopisy se zajímají někteří členové, ale obracejí se vždy na nepravou adresu, jenom tam, kde si je měli vypůjčit nejdou. Nemáme knihovníka? Kdo chce žíti vznešenými myšlenkami sokolskými, musí čísti knihy i časopisy a knihovník mu milerád poslouží. V knihovně Sokolské jsou, ovšem ani nemáme románů, novel a renesančních věcí - nýbrž knihy vzácné s ideálními myšlenkami našich zakladatelů. A zajímá-li se i ně málo členů, jest z toho vidět také duševní úpadek jednoty.

Veřejná činnost naší jednoty

Během roku uspořádala dne 26. dubna divadlo Směry života. 17. června naše jednota se zúčastnila uvítání bratra Presidenta ve Velké Bíteši. Členstvo i dorost se zúčastnil v krojích i v občanském oděvu s odznakem. Uvítání bylo důstojné a vřelé. Dne 24. června uspořádala naše jednota v přírodě divadlo Lešetínský kovář. Tímto podnikem ukázala naší divadelní pohotovost a dokázala, že při dobré vůli jest to, aby podala občanům nejlepší hry našich spisovatelů. Vzpomínka na Lešetínského kováře dosud žije mezi lidem a neškodilo by zahráti více takových divadelních kusů. Dne 26. září byl hrán divadelní kus Karel Havlíček Borovský. Tento divadelní kus byl opakován ve Skřinářově.

Na oslavu 10. výročí naší republiky byla uspořádaná besídka sestávající se z tělocvičných ukázek žactva, dorostu a zpěvných a koncertních kusů. Besídka byla zakončena holdem sokolstva k našemu osvoboditeli.

Letošního roku 1930 dovršila naše jednota desetiletí svého trvání. Od svého založení v roce 1919 rok od roku vzkvétá, ačkoliv byla také několik let v úplné nečinnosti. Ale zase se zmohla a přičiněním nových členů její činnost opět vzrůstá. Duch naší jednoty však není zdaleka na výši sokolského bratrství a obětavosti, mnohý brat nebo sestra neuvědomuje si dosud všechny svoje bratrské povinnosti, zvláště mnoho neochoty zatemňuje bratrské soužití.

Shon za denními starostmi a za chlebem činí z neuvědomělých bratrů soupeře, ačkoliv každý musí pozorovati, že tím vzniká nesvornost, která boří všechny dobré myšlenky a počátky zdárného sokolského vývoje podle známého přísloví, že „svorností i malé věci rostou, nesvorností velké se rozpadávají". Musíme státi neustále na stráži proti nepřátelům sokolských myšlenek, neboť v našem okolí jest mnoho těch, kteří dobrou věc sokolskou podceňují, ničí pomluvami a hledí rozvoj brzditi a poškoditi.

Letošního roku byla naše jednota před velikým podnikem. Chtěli jsme zřídit kino. Aparát se vším příslušenstvím jsme koupili a domáhali jsme se zřízení kina u Slámů. Byla pozvána komise, která prohlédla místnost a slíbila, že provozování kina bude zde možné, ale od zemského úřadu došel přípis, že povolení se zamítá - proč? Uveden byl jakýsi paragraf. Je úplně nepochopitelné, proč došlo k zamítnutí naší žádosti, když odborník komise - vrchní stavební rada z Jihlavy- naznal, že místnost úplně vyhovuje. Jednota tím byla poškozena.

Založení kina má nejen pro jednotu. ale i pro obec veliký význam. Dnes kino navštěvuje mnoho lidí, kteří tam nehledají zábavu a nejdou tam za pobavením, nýbrž jsou tam načerpat poučení. Kino nám předvádí nejmodernější technické pokroky a vynálezy a seznamuje nás se životem nejkulturnějších národů. I jednotě pomáhá nejen kulturně, ale i po stránce finanční. Mnozí z bratrů vidí v zařízení kina podnik, který by se nevyplácel. Nevyplácet se může jen tehdy, když nemá řádného vedení. Jinak známe všichni mnoho slabších jednot než je jednota naše, kde kino prospívá a zabezpečuje jednotě jmění.

083I otázka sokolovny rozviřuje hladinu našeho městečka. Bude to pouze opět ozvěna, která zanikne v hádkách o malicherné věci. My, kteří jsme si uvědomili ideály pravého sokolství, nikdy se jim nezpronevěříme, ale což naše mládež?Není místa, kde by se učila bratrsky žít, bratrsky jednat s jinými. Ale kdo přijde po nás, aby vedl dobrou jednotu, když si nevychováme dorost, který by pokračoval v naší práci? Výchova dorostu je podmíněna sokolovnou. Cvičíme-li v jakékoli hostinské místnosti, navykáme vlastně na ovzduší hostinců a tím se ničí kázeň a nesouhlasí to ani se sokolskými myšlenkami. Nejsou-li včas mládeži vštěpovány zásady sokolské, zvrhá se, protože je bez zásad a bez páteře a dovede obratem vyměnit svůj vznešený duch sokolský za orelské kopie apod. Konáme-li my práci pro jednotu sokolskou, musíme hleděti, aby naše práce nebyla chvilkovou, aby po nás mohlo v ní pokračovat budoucí pokolení.

Dosti je nás a nebojme se žádného podnikání. Vždy si vzpomeňme na krásné heslo sokolské, že tam se svět hne, kde se síla nezapře.

Dali jsme u stavitele Borkovce z Velké Bíteše zhotovit náčrtek budoucí sokolovny. Udělal nám jej a vypočetl náklad na sokolovnu asi na 130 000 Kč. Ovšem v tom jsou zahrnuty všechny práce, které by provedl na svůj náklad. Rozpočet na 130 000 Kč se zdá být pro nás příliš vysoký. Plánek je zhotoven tak, že by se mohl nejdříve postavit sál (12 x 15 metrů ), popřípadě jeviště k němu a pak během času by se přistavěly místnosti další.

Byla rozvinuta debata o plánku, rozpočtu. Přítomný bratr Jirák upozorňuje na nebezpečí postaviti jen sál - postaví-li jednota celou sokolovnu, udělá si dluh, ale pak každý člen v jednotě se bude přičiňovat o zdar podniků, které se musí konati - čili zvýší se tím činnost jednoty - postaví-li se jen sál, sotva kdy jednota přikročí k další stavbě. Ukazuje a vysvětluje případ ten na stavbě bítešské sokolovny - i tam bylo nutno dluhu, ale ten se splácí. Mohlo by to býti u nás, kde máme bratrů rolníků, kteří pomohou, kdežto v Bíteši jsou převážně dělníci.

Záznam o výborové schůzi jednoty Sokol v Osové Bítýšce, konané dne 3, února 1930 u Slámů v 8.30 večer.

Přijímání nových členů: žádný se do jednoty nehlásí.

Volné návrhy: br. Sysel podává návrh bratrů ze Záblatí zdá se, že stavební místo za stodolou, kde má býti Sokolovna je nevhodné, zastrčené. Proto při schůzi obec. zastupitelstva v Záblatí navrhli někteří členové, aby obec Záblatí dala míso stavební pro sokolovnu i na cvičiště u křížku u Meziříčského mostu.

Rozvinuje se debata a v ní je viděti, že bratři z Osové Bítýšky chtějí míti Sokolovnu rozhodně na starém místě, bratři ze Záblatí na nově navrženém. Bratři ze Záblatí dokazují, že bude menší finanční náklad na sokolovnu, poněvadž slibují, že písek, vápno, kamení navozí úplně sami. Bratři z Osové Bítýšky naproti tomu udávají, že místo původní je dobré a jestliže se začne uvažovati o novém místě, protáhne se stavba o několik let. Debata se stává hlučnější a značně se protahuje. Konečně na návrh br. J. Musila ze Záblatí dává br. starosta hlasovati o tom, zda sokolovna má státi na původním nebo novém místě
Bylo: 6 hlasů pro Záblatí
7 hlasů pro Osovou Bítýšku
1 člen nehlasoval

Tím bylo rozhodnuto.

Jelikož dosavadní výpůjčka 30 000 Kč je vyčerpána, tedy usneseno vypůjčit 20 000 Kč ze zdejší spořitelny na dlužní úpis za co se zaručili členové výboru. Br. starosta řekne p. staviteli, aby dodělal kabinu, abychom mohli sdělit okresnímu úřadu , že jsme s provozovnou hotovi. Co se týče pojištění budovy sokolské: Budova je pojištěna na Kč 100 000 a zařízení kina na 7 000 Kč. Nabídky podají do jednoho týdne br. Musil V., Musil Fr., Hort a p. starosta Ráček. Kdo bude nejlevnější, ten pojistí budovu.

Železné schody do kabin a železné dveře k půdě se zadali br. Fikrovi z Velké Bíteše. Kamna do kuchyně doveze br. Sysel z Vančič, náčrt mu na ně dá starosta. Dále usneseno do sálu dáti kamna drtinová. Ale bylo od toho upuštěno, jelikož jsou drtiny drahé - není je kam dáti - a nedostanou se suché. Zem do nálevny, kuchyně a předsíně se dá z betonu.

Během roku 1933 konalo se 14 výborových schůzí a 2 členské. Dopisů bylo přijato sto dvacet dva, odesláno bylo 68.

Odebírají se tyto časopisy: 2 výtisky věštníku č. o. s. , 2 župní, 1 Cvičitel, 1 Cvičitelka, 2 Vzdělavatelé, 1 Sokol, 1 Vzkříšení.

Minulého roku konečně se uskutečnilo přání našich členů - postavili si sokolovnu, což dalo hodně práce a námahy. Peněz sice bylo na stavbu málo, ale přispěním lidí dobrého srdce a smýšlení, pak obětavou prácí členů jsme si postavili sokolovnu hodně lacino. Potřebné peníze se vypůjčily ze záložny místní, začež se zaručili členové výboru. Jménem jednoty děkujeme srdečně všem, kteří přispěli ať jakýmkoli způsobem k vybudování sokolovny a prosím by nadále zůstali věrně svého smýšlení. Neb teprve teď nás čeká hodně práce, což ovšem záleží na vedoucích činitelích, proto si volte bratry takové, kteří svoji funkci dobře zastanou.

Bratr Zezula navrhuje, aby se objednal motorek ke kinu (poněvadž pohání stroje motorem vlastním), neb starý motor nedocílí dostatečný počet obrátek. Ujednáno, že se objedná u br, Zezuly za cenu 550 Kč. Br. Bartušek navrhuje kontrolu spotřeby proudu pro světlo a motor, by se vědělo, jaká je skutečná režie kina. Podle předběžného čítání činí asi 200 Kč. Dále navrhuje pořádat na Boží hod odpoledne kino pro mládež a večer pro dospělé. Návrh přijat. Vstupné stanoveno pro děti 1 Kč, dospělí jako obyčejně..."

Tělocvičné jednotě Sokol se nakonec podařilo zbudovat v letech 1930- 1932 sokolovnu nákladem 140 000 Kč. Za sokolovnou bylo zřízeno cvičiště, kam docházely také školní děti na tělocvik.

Sokol pořádal v zimních měsících ochotnická představení. Představení byla velmi pěkná a hojně navštěvovaná. Mnozí ochotníci pilně pracovali v divadelním kroužku. Před druhou světovou válkou se pořádala pravidelně filmová představení, na kterých byla značná návštěvnost.

Obec dala Sokolu větší kus obecního pozemku, který však musel být pracně urovnán a muselo být přemístěno větší množství materiálu. Odvezením vykopávek z ostatních staveb v obci se zvolna zasypávaly strže v okolí sokolovny.

Tělocvičná jednota Sokol vykonala při budování hřiště velkou práci. Přemístila za velkého finančního nákladu a obětavé práce členstva několik set m3 zeminy, aby rozšířila a vyrovnala hřiště. Podařilo se jí vybudovat za budovou velikou rovnou plochu, která byla přitažlivá pro všechny mladé.

Sokolská jednota se snažila o uvolnění sokolovny jen pro tělovýchovu. Pro kino měl být upraven sál v hostinci u Musilů. Místo vyhovovalo i majitel souhlasil s adaptací. Nebylo však nikoho, kdo by adaptaci uhradil, a proto zůstalo před válkou vše při starém.

Z vlastních prostředků dali sokoli do sálu parkety a pomýšlelo se na přístavbu dalšího sálu. Ale k tomu už nedošlo.

Spolkovými „soupeři" byli v padesátých letech (a snad jsou ještě dodnes) hasiči a sokoli. Jejich kulturně - divadelní činnost měla být prováděna v rámci osvětové besedy, které měl připadnout majetek obou spolků, pořízený pro tyto účely (jeviště, kulisy, kostýmy...).

Určitá část z výtěžku kulturních podniků měla být věnována na údržbu a doplnění divadelních rekvizit. Protože oba spolky získávaly zvláště divadelními představeními převážnou část spolkových příjmů, které by tímto opatřením ztrácely, jejich činnost v tomto směru poklesla.

Přesto ochotnický kroužek, který v podstatě "sdružoval" v kulturní oblasti hasiče i sokoly, sehrál mnoho divadelních her, např.; divadelní hru Pampeliška, která se velice líbila, a proto ji opakovali ještě školním dětem. Divadelní hru Její pastorkyňa, kterou opakovali a ještě sehráli v Jasenici, hru Maryša, v roce 1957 divadelní hru Lucerna, která byla znovu opakována a na žádost byla sehrána ve Velké Bíteši, v Křižanově a ve Křoví s velkým úspěchem, mimo jiné také proto, že byly u této hry použity zvláště výpravné kulisy.

Oddíl kopané měl možnost rozvíjet se na hřišti, které bylo konečně po velkých úpravách "provozuschopné".

Pod hlavičkou tělovýchovné jednoty Sokol se nacvičovaly na hřišti také spartakiádní skladby.

Že byla kulturní činnost Sokola opravdu bohatá vidíme na akcích, které pořádal Sokol koncem padesátých let,např. k roku 1956 je záznam v obecní kronice:

"...v lednu ples, který měl pěknou výzdobu. V únoru pořádali ostatky. Začali v neděli a v úterý jel s celou parádou maškarní, cikánský vůz a jeden pár s flašinetem, který chodil dům od domu a zpíval staré písně, v průvodu bylo mnoho maškarních postav, které působily na celou obec, že všichni občané byli v jednom průvodu a v odpoledních hodinách se přidala celá škola, takže to byl svátek v celé obci .Večer se konala zábava...."

V roce 1958 žádala tělocvičná jednota Sokol MNV o uvolnění kina ze sokolovny a přemístění tohoto kina do sálu hostince U Musilů, aby sál sokolovny sloužil výhradně pro tělovýchovu.

Na podzim se začalo s přístavbou hlavní zdi přísálí, která byla dokončena v následujícím roce. Z řad mladých členů byl založen oddíl odbíjené, kterou v letních měsících řádně trénovali na hřišti.

Oddíl kopané měl na zápasech hodně příznivců (ti doprovázeli tým i na utkáních mimo obec). Fotbalisté dělali co mohli, aby se dostali do 1. třídy. V roce 1959 se jim to povedlo.

Oddíl odbíjené cvičil i v letní sezóně. Vznikl také oddíl košíkové, který se zájmem cvičil po celý rok; v létě venku, v zimě v tělocvičně.

Na počátku šedesátých let přestal pracovat ochotnický kroužek, protože se objevil "konkurent". Bylo to rozšíření televize v domácnostech...

V roce 1962 pořádala tělovýchovná jednota Sokol tyto hlavní zábavy; v lednu ples, v březnu ostatky. Velikonoční zábavu, v červenci po 2 dny pouť a v říjnu hody. Zisk z těchto akcí byl věnován na přestavbu šaten z boku sokolovny a na to, aby bylo dáno do pořádku sociální zařízení. Ve stejném roce se dále upravovalo hřiště, které se stále rozšiřovalo díky navážení hlíny z bouraček a hloubení sklepů v novostavbách.

V roce 1965 členové a příznivci Sokola pracovali na stavbě šaten .Místní národní výbor projednal záležitost nedostatku učeben ve škole a po projednání s vedením tělovýchovné jednoty Sokol bylo domluveno, aby prozatím byla uvolněna místnost na galerce pro 1. třídu s tím, že po dokončení šaten bude umístěna tato třída v šatně v přízemí.

Protože byly potřeba prostory v sokolovně i pro školu, přispěl MNV na dodělání šaten. Nakonec byla uvolněna ještě jedna třída nahoře, aby přespolní děti nemusely směnovat a tím byla prozatím vyřízena otázka nedostatku učeben ve škole. V sokolovně byly školní třídy pro nejmladší děti až do roku 1988.

V srpnu 1967 byla u sokolovny vykopána studna, na kterou byl věnován výtěžek z pořádaných zábav.

V roce 1969 provedl Sokol další stavbu. Nad šatnou se zbudovala schůzová místnost a klubovna. Začaly se přípravné práce na výstavbě sociálního zařízení, které bylo nedostačující.

V roce 1970 byly výtěžky z pořádaných zábav využity na malování a přestavbu sokolovny. Bylo přestavěno soc. zařízení, dole i nahoře byla upravena umývárna pro fotbalisty se sprchou. Byla rozvedena voda na záchody, kde byla instalována umyvadla se studenou i teplou vodou.

Byla zbudována kotelna na rozvod ústředního topení. Dále byla provedena elektrická instalace do všech místností a stará nevyhovující i s tělesy vyměněna.

V roce 1971 prohloubili členové Sokola studnu, která nestačila zásobovat nově zřízená sociální zařízení vodou. Byly dokončeny všechny práce - obklady, dlažba na záchodech a chodbách

V roce 1973 provedl Sokol výměnu všech oken v sále.

O rok později TJ Sokol dala do pořádku sál, který dala vymalovat. Budova byla z předu a z boku nastříkána brizolitem. Zároveň byla u schodiště postavena místnost buď pro schůzovou činnost nebo jako sklad nářadí.

Na schůzi v roce 1977 si dali do plánu další přístavbu sokolovny a to dokončení zadní části. Rozšířila se místnost kuchyně, nad ní místnost, která sloužila jako nářaďovna a ve spojení s galerií byla v plánu další místnost, která měla sloužit jako klubovna.

V následujícím roce byla přístavba hotova.

Kulturní činnost Sokola pokračovala ještě v osmdesátých letech, ale v jiném směru než v pořádání divadelních představení. Např. v roce 1980 pořádala tradiční hody, kde byl od středy do pátku otevřen hodový sklípek, ve kterém dostali hosté k jídlu vše od zabíjačkových specialit až po srnčí guláš, takže mládež a občané si při pěkném posezení a dobrém jídle přišli na své.

V sobotu byla zábava a v neděli odpoledne po obci hodový průvod a po průvodě v sokolovně mládež předvedla hodové tance, po kterých následovala hodová zábava.

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let odpracovali příznivci Sokola tisíce brigádnických hodin při opravách sokolovny. Jednalo se především o generální opravy střechy a stropu a o údržbu přilehlého areálu. Členové (důchodci) postavili základy nové, kryté tribuny. Vrcholem devadesátých let byla stavba travnatého hřiště.

V lednu 1997 připravil Sokol s obcí plán na provedení drenáží a zatravnění hřiště.

V červnu 1997 byl výtěžek z pořádané zábavy věnován na uskutečnění tohoto plánu. A samozřejmě opět stovky brigádnických hodin věnovaných stavbě nového, travnatého hřiště.

Dnes můžeme vidět za sokolovnou krásné travnaté hřiště a vedle něho je k dispozici upravená sportovní plocha, která mohla vzniknout po rekultivaci bývalé skládky za sokolovnou.

Významná etapa v historii Sokola skončila a sen mnoha příznivců se stal skutečností. S velkou slávou bylo 21.května 1999 slavnostně otevřeno travnaté hřiště.

Při této příležitosti se uskutečnilo utkání v kopané:

TJ Sokol Osová Bítýška se utkala s týmem Výběr „Bělehrad 76".

V současné době hrají pod hlavičkou místního Sokola čtyři fotbalová družstva a dvě družstva stolního tenisu.

Věříme, že i nadále bude Sokol velkým přínosem nejen pro rozvoj fyzické zdatnosti občanů Osové Bítýšky.