Léta válečná a meziválečná

Po vyhlášení mobilizace v roce 1914 odjelo asi 40 mužů ve věku 18 až 50 let ve čtyřech žebřiňácích na dráhu do Velkého Meziříčí a odtud dále do kasáren a pak na frontu. Po odjezdu živitelů rodin nastaly zlé časy.

Na práci v zemědělství zůstaly jen starci, ženy a děti. Tehdy dostávaly děti zemědělců od páté třídy od 1. dubna do konce října na práci v zemědělství ze školy tzv. "úlevy" .

Lidé čekali na ukončení války jako na smilování. Když se v roce 1917 vědělo, že se válka brzy skončí, utíkali vojíni z fronty a ukrývali se doma, nebo po okolních obcích a svých známých. V roce 1918 se už zřizovaly tzv. "zelené kádry", které působily v lesích a pomáhaly dezertérům. Mnoho vojáků se však ke svým rodinám již nevrátilo a mají svůj hrob v cizině. Jména pětadvaceti padlých si dodnes můžeme připomenout v parčíku na návsi.

Dnes už bohužel víme, že památník postavený obětem „světové války" nese i jména obětí 2. světové války.

Pomník, tehdy ještě „Obětem války světové", byl postaven v roce 1924 za 7 000 korun a o pouti 4. října byl slavnostně odhalen a posvěcen. Za padlé vojíny byla sloužena mše svatá. Tento pomník byl postaven pouze z dobrovolných sbírek, především pak o zábavách Sokolů, hasičů, obchůzkami po obci a při svatbách. Peníze se shromažďovaly po dva roky.

Nejvíce sněhu zaznamenali kronikáři v roce 1924, kdy podle jejich záznamů bylo v Hájích u Rudy přes dva metry sněhu. Obec vyplatila za březen přes 900 korun za házení sněhu.

V tomto roce také lidé zažili nebývalou podívanou. To v blízkosti obce na Panské nivě musel nouzově přistát „aeroplán". Letadlo do té doby kromě válečných veteránů nikdo ještě neviděl. Na tuto podívanou přišla téměř celá obec a také lidé ze sousedních vsí, učitelé přerušili výuku a šli se podívat na letadlo i s žáky. Letadlo se v bahně převrátilo a utrhla se mu vrtule. Druhý den přijeli opraváři z Prahy, vše opravili a odpoledne 29. března odletěl „aeroplán" zase ku Praze.

Na náměstíčku pod hřbitovem stávalo hasičské skladiště. Pod ním byla na památku založení naší republiky vysazena Lípa svobody.

Ještě koncem devatenáctého století bývalo náměstí pusté a sloužilo jako skladiště dřeva a větví ze stromů, které bylo škoda spálit jinde než v kamnech. Od roku 1900 však bylo náměstíčko osázeno stromy.

Pod kostelem v budově obecního domu (dříve zde bývala škola) bydlel lékař.

Na dolním konci "Městečku" byl hostinec zvaný Rathaus. Pod obcí, těsně u potoka, byl druhý hostinec, který patřil velkostatku osovskému (dříve to bývala panská palírna). Nájemcem byl pan Emil Sláma. Tehdy to byl prý největší a nejčistší hostinec v obci. Zde se konala představení pořádaná Sokolem a Hasičským sborem.

Uprostřed obce nad farou je hostinec třetí. Na horním konci, těsně pod silničním uzlem, byl čtvrtý hostinec, bývalý panský hostinec, po válce patřící panu Musilovi. V této budově byla umístěna pošta, telegraf a telefon.

Domkům pod silnicí Ořechov - Velká Bíteš se říkalo „Na Horních familiích. Středem těchto domů už po první světové válce vedla ulička, ve které je možno narazit na „Panskou studnu" a pod ní na „Panský rybníček". Studna i rybníček byly po válce samozřejmě už obecní, ale názvy v té době jim zůstaly s přívlastkem „panský ".

U rybníčku stál obecní špitál a za ním se nacházela druhá řada obytných domků, tentokrát s názvem „Dolní familie "..

V naší obci měl poštovní úřad k dispozici od roku 1907 telegraf a od roku 1922 telefon. Obě zařízení však vedla zpočátku pouze do Velké Bíteše.

Na provoz obecní knihovny přispívala obec částkou 400 korun (tj. 50 haléřů na osobu žijící v obci obci).

Noční hlídač byl jeden a za rok činil jeho plat 365 korun. Dva polní hlídači dostávali po 200 korunách ročně.

V roce 1927 byl postaven na Jazírku obecní dvojdomek, který postavil Karel Babák, stavitel z Velké Bíteše, nákladem 123 249 Kč a 96 haléřů. V roce 1927 pořídil hasičský sbor dvoukolovou motorovou stříkačku za obnos 30 000 Kč a asi o dva roky později bylo koupeno divadelní jeviště za 8 000 Kč.

Pan Vincenc Musil, hostinský z č. 82 přestavěl z bývalé malé hospody velký sál a hasiči tam pořádali zábavy a divadla.

Bývalý hostinec „Na rathauzi" koupil od Ernestýny Laurové za 24 000 Kč holič Alois Katolický. Pak tento hostinec přestavěl. V jedné polovici zařídil si holičskou dílnu a v druhé byl v nájmu poštovní úřad.

V roce 1935 dům koupila Hasičská záložna v Brně a od ní jej koupil Ladislav Zezula, řezník ze Záblatí.

Do roku 1927, svítilo se v naší obci petrolejem. Pak byla zavedena elektřina ze Západomoravské elektrárny.

Od roku 1927 v souvislosti se zavedením elektrického proudu se v naší obci zaváděly hospodářské stroje (mlátičky, řezačky, cirkulárky, fukary...) na elektrický proud.

Dokonce i v kostele byly v tomto roce na oltářích zhotoveny věnce ze žárovek.

V roce 1930 byl zřízen na náměstíčku kolem památníku padlých ve světové válce parčík, který byl ohraničen drátěným plotem. Délka plotu byla necelých sto metrů a celkové náklady byly 1200 korun.

V tomto roce byla nově vybudována silnice v Kozí ulici.

Hráz kolem rybníčku byla upravena v roce 1933.

Tělocvičná jednota „Sokol" od roku 1930 do roku 1933 zbudovala sokolovnu nákladem 140 000 Kč, kterou postavil pan Borkovec, stavitel z Velké Bíteše. Za sokolovnou bylo zřízeno hřiště a cvičiště, kde mají školní děti tělocvik.